Aktualitka

Tak nám sice naštěstí nezabili Ferdinanda, ale zato kdesi v daleké cizině chytili Tomáše a pan ministr nám zvěstoval, že šance na jeho vydání do tuzemska je tak 50:50. To by mne ovšem uklidnilo jedině tehdy, kdybych byl Tomáš P.

Když pan ministr naposledy národu oznamoval, že něco je 50:50 (viz úvaha „50 na 50“ z 3.června), mluvil o možnosti odebírat akademické tituly a těch padesát „pro“ opíral o to, že studenti plně odpovídají za pořádek v knihovnách, jež nikdy neviděli, za čitelnost podpisů svých učitelů (skromně, leč hrdě podotýkám, že nečitelnost mého podpisu byla vytýkána sotva deseti lidem), za neshodu prastarých poznámek v notýsku jakéhosi byrokrata s celouniverzitní evidencí a jiná svá zcela zásadní provinění.

Málokdo by měl žaludek vytýkat absolventům vysoké školy takové, hm, kraviny, ale na druhou stranu nám to může odkrýt mnohá tajemství rychlostudentských počtů. Například takový velmi užitečný tvor, jako je třeba kráva, má, jak známo, čtyři žaludky, a pokud by měla žaludek (vlastně žaludky) na psaní odebíračských dopisů, snadno by se popletla a hodnotila absolventy v poměru 1:4. Jak jinak si chcete vysvětlit, že se rychlostudium vytýká lidem, kteří prý místo předlouhých pěti let studovali jen trestuhodně krátkých pět let?

Jak víme, skončilo to až tím, že jedna velmi renomovaná advokátní kancelář (řekněme J & K) musela napsat podrobnou analýzu o tom, že student si nemusí schovávat ani posmrkané kapesníčky ani autogramy svých učitelů, ale že některé věci (ne nutně posmrkané kapesníky) si může schovávat škola (ale jen ty, ohledně kterých to dovolí zákon o ochraně osobních údajů, takže nic z toho, co škola nemá, kupodivu ani mít nesmí). Naštěstí máme politiky, kteří jsou korektní, transparentní, ale vůbec nejsou mstiví, takže ta advokátní kancelář byla vyhnána z ministerských služeb (ohledně nichž vyhrála výběrové řízení) ne snad proto, že prozradila národu, že rádci pana ministra o právu přinejmenším mnoho neví (národ to ostatně už dávno zjistil sám), ale proto, že jejích služeb není nadále potřeba.

Pro případ, že by náhle převážil názor, že student je povinen archivovat doklady o všem, co během studia dělal, upřímně doporučuji (jako přece jen esteticky přijatelnější

pro sbírkové účely) nakupovat hnědý toaletní papír.

Teď ovšem ministerské expertní týmy urychleně překládají odsuzující rozsudky týkající se pana T.P. do cizích jazyků, například prý němčiny či angličtiny. Výtka, kterou jsem kdesi četl, proč to pan ministr neudělal dřív, třeba v době svého posledního ministrování, je nespravedlivá. Veřejnými prostředky se nesmí plýtvat, a co kdyby se pan T.P. skrýval kdesi v nějaké daleké cizině, kde se mluví česky? Že žádnou takovou neznáte, Vás opravdu neomlouvá.

P.S. Oni to politici a jejich novináři mají s těmi jazyky opravdu trošku zmatené. Například v onom mailu, který televizní profesionálové osobně dovezli sousedům do schránky, se mne ptali, jakým jazykem mluvím (a jak jeho znalost doložím) v té arbitráži, o které nesmím říct ani že v ní působím, ale o které z veřejných zdrojů vím, že její jednací jazyk je čeština? To mne vážně zmátlo, a představte si, já to vysvědčení z první třídy navíc fakt nemůžu najít.

« Zpět