Aktuality (aktualizováno)

Opravdu se máme na co těšit: minulost přináší mnohá překvapení.

Také tento týden už přinesl zprávy věru převratné, jež by notorický pan exministr kmotrovské spravedlnosti (který pokaždé, když neměl pravdu, prohlašoval, že je v šoku, tedy stručně vyjádřeno: pokaždé říkal, že je v šoku) nepochybně označil za šokující.

Jednou z nich včera bylo, že německá ministryně školství ve své disertaci opisovala, jak zjistilo početné grémium profesorů na její alma mater.

Sami vidíte to nepěkné zpátečnictví.

O tom, zda někdo něco opsal, se radí jakási velmi početná tlupa profesorů, kteří oplývají tituly před jménem a za jménem, tedy všude kolem jména, a nemají tedy zapotřebí je někomu závidět, takže věc posuzují podle podivných, netransparentních kritérií jako je třeba pravda. Navíc ještě úplně jiná pravda, nežli jakou vyznává například notorická paní komisní: hledali ji totiž ve všelijakých knihách a učených spisech, zatímco moudrá paní předsedkyně ví, kde je její pravda k nalezení (přece ve víně) a řádně a korektně proto při každé příležitosti kontroluje, zda se její pravda na určeném místě opravdu nalézá.

Jak neleninské je počínání německých profesorů!

To u nás pod taktovkou oné čelné české marxistky, uvádějící v roli notorické paní komisní předsedkyně do života velkou myšlenku ještě většího Vladimíra Iljiče, že komise nevyšetřuje, ale zneškodňuje, pročež řešení každého problému závisí jen na tom, zda máme tu správnou zneškodňující komisi, podobné trapné hrátky nepřipouštíme.

O tom, zda někdo něco opsal, rozhodoval přece například svého času na plzeňských právech na základě dobrých a hlavně závazných rad pana exministra pseudostudent, který objevil, že vůbec nejhorším porušením autorských práv je používání vlastních myšlenek, zpravidla, ačkoli ne vždycky, už dříve vyslovených. Kriterium, že nejhorším plagiátorstvím je používání vlastních myšlenek (neboli zavrženíhodné porušování vlastního autorského práva!), bylo samozřejmě transparentně a korektně zvoleno proto, aby na notorického pana exministra a jeho reformní tým nemohl padnout ani stín plagiátorství, protože u nich přece nic podobného používání vlastních myšlenek nepřichází v úvahu (navíc, jak si jistě vzpomenete, pan exministr stejně své práce pro jistotu vysoce transparentně utajil).

Následně pak plně v duchu leninských tradic realizoval příslušné protiplagiátorské kroky pan magistr, který na rozdíl od německých profesorů majících kolem jména bohatý kruh titulů, takže je tudíž nemusí nikomu závidět, má kolem jména pusto a prázdno (a kdyby jen kolem jména).

To je něco jiného, nežli nějaká podivná parta profesorů: to je pokrok od oportunistické pasivity k bolševické aktivitě.

Což je pro změnu slavné heslo, jímž se kdysi prosadila ona zlá a závistivá, věčně opilá (ne)stvůra, jež poté se svým věrným, mírně obézním ministrem spravedlnosti, vymyslela dokonce i odebírání akademických titulů nepřátelům komunismu (následovníci Klementa Gottwalda, který byl onou nehodnou bytostí, pokrokově nahradili slovo „komunismu“ slovem „svým“).

A přitom v Německu měli dost tradic na to, aby postupovali podobně pokrokově jako my: už jsme si přece připomínali, jak u příležitosti v Německu konané olympiády se vůdce a říšský kancléř autoritativně sám rozhodl zkrátit sukně, ne sobě, ale ženám, o celých pět centimetrů, a aby je tím příliš nerozmazlil, zakázal současně líčení, jež ženu jen zbytečně odvádí od plnění důležitých úkolů.

Druhou zprávou včerejšího dne, ještě mnohem překvapivější, bylo, že notorický pan exministr kmotrovské spravedlnosti přemýšlel.

Zemanův vztah k vládě bude podobný tomu Klausovu, myslel si totiž včera Pospíšil, jak ocitovalo jedno elektronické médium.

Ba co víc, zdá se, že možná i trošku prorokoval. Jen aby tím nezkřížil plány, zejména pětiletý plán rozvoje osobního hospodářství notorické paní komisní, či dokonce její proroctví.

« Zpět