Aktuální stav rabování

Dozvěděli jsme se, že soudce vybírá tělocvikář z Plzně. Všichni, se kterými jsem v této souvislosti mluvil nebo kteří mi napsali, v tom vidí ubohou pomstu jednoho z novopečených proděkanů, v jehož charakteru právě doc. Prunner v minulosti objevil vážné problémy, bránící výkonu soudcovské funkce. I když si o tom na fakultě zpívali i vrabci na střeše, nevím a nechci vědět, jestli je to pravda a nikdy jsem se na to neptal. Samozřejmě, pokud je to pravda, pak zaplať bůh, že takové pomstychtivé stvoření není soudcem.

Důležité je ale (při vší velké úctě, kterou k docentu Prunnerovi chovám) něco jiného. Média pracují s informacemi, které dostanou, a v určité míře je i ověřují. A informace o docentu Prunnerovi přece pravdivá je. Je pravdivá stejně, jako když řekneme například: Nový děkan plzeňských práv je absolventem základní školy! Je. Kdyby jím nebyl, nemohl by postoupit na střední ani na vysokou školu, takže prostě je absolventem (mimo jiné) i základní školy. Stejně tak i Pavel Prunner vystudoval fakultu tělesné výchovy, a kromě toho i psychologii a časem se stal docentem psychologie. Takže úplná pravda je taková, že s výběrem soudců pomáhá úřadu odborník, psycholog, který je mimo jiné i tělocvikářem.

To je stejné jako s mrtvými zkoušejícími. Kdyby si informátoři dali trochu víc na čas (třeba třicet, nebo radši padesát let), mohli by odevzdat zprávu daleko senzačnějěí: na plzeňských právech psali zápočty jen učitelé, kteří jsou mrtví. Protože za nějakých padesát let už z těch, kdo psali zápočty kolem roku 2003, nebude žít nejspíš nikdo.

Poctivý informátor (udávat se nemá, ale oznámit to přece musíme!) navíc odhalil, že pan docent byl (ačkoli je psycholog – a tělocvikář – a ne právník) v komisích pro státní doktorské zkoušky. To vypadá jako skutečná hrůza, kterou navíc určitě zavinili studenti (ti totiž mají být postiženi útokem na své tituly)!

Každý jen trochu rozumný člověk ví, že si student sám nejmenuje komisi, která ho zkouší. Ale každý člověk, který prošel v životě poblíž vysoké školy, ví, že to není nic nenormákního. Jako člen vědecké rady Západočeské Univerzity a ještě vědecké rady další vysoké školy, kterou radši nebudu jmenovat, jsem spolurozhodoval v řízení o jmenování profesorů. V hlavě mi utkvěla například úžasná profesorská přednáška o matematickém modelu tvorby vírů při protékání moči umělou močovou trubicí. Mám se snad budit ze spaní, zda tento skvělý profesor/matematik nepřijde o profesuru, protože členem grémia rozhodujícího o ní byl právník (a předsedou rektor, který navíc taky nebyl matematik)? Určitě ne, protože na tom jsou stejně nebo podobně skoro všichni docenti a profesoři. Ale hlavně: v padesátých letech se přece útočilo jen na tituly politických odpůrců. A jak se zdá, právě to je vzorem moderních čističů.

Už jsem napsal, že i když branku v hradbách otevřou zrádci, maskují se vždy požárem, útokem nepřítele a podobnými způsoby. A že po dobytí, bez ohledu na ideje, bohužel následuje rabování. I nejkřesťanštější král Karel V. nechal mnoho týdnů drancovat nejkřesťanštější město Řím, když ho dobyl, ideje sem, ideje tam.

Poskytování jen zčásti pravdivých, o to však více zlomyslně poškozujících informací, je v našem mediálním světě moderní formou rabování. Tak se nedivme, že ti, kdo se zoufale potili nechci říct kde všude, zatímco čekali, jestli už nastal ten pravý okamžik k beztrestnému otevření branky, si taky trochu zarabují.

Ostatně, není to přece nic nového. Slova „…pravý muž na pravém místě… Šel nezadržitelně za konsolidací poměrů se srdcem plným pozorumění pro sociální spravedlnost (!)…odmítáme každou faleš a zradu…všemi silami přispějeme k novému získání důvěry…“ nebyla napsána o plzeňských právech. Byla napsána v časopise Česká advokacie o Reinhardu Heydrichovi (v roce 1942 po atentátu na něj). Možná (stálo to přece v novinách) jim čtenáři taky věřili?

Původně padaly o plzeňských právech především z úst jedné starší dámy pomluvy, nad nimiž se však mnozí museli zamýšlet. Nebyla to sice pravda, ale hned na první pohled se to poznat nedalo. Nyní už jsou na řadě bláboly zcela zjevné. Tak znovu: jen tak dál.

« Zpět