Aluminium?

Pan rektor Západočeské Univerzity vyslovil velkou pravdu, že absolventů, kterým budou nějaká pochybení prokázána, bude určitě méně, než těch, kteří jsou nyní obesíláni přisprostle nactiutrhačnými dopisy.

Současně informoval, že obesláno má být 69 osočených. Je proto jasné, že jich nakonec bude opravdu méně, myslím asi o 69. Zatím mne informoval jeden pomluvený bakalář, že mu skvěle pracující komise vytýká, že nedoložil žádným dokladem předchozí skoro čtyři roky studia a v souladu s novým právnickým zvykem a pozdravem nad tím usilovně kroutí hlavou, protože je absolvoval právě na plzeňské právnické fakultě. Podobně mne informovali nejméně dva osočení magistři, že se měli provinit tím, že plzeňské právnické fakultě nedoložili své dřívější studium na plzeňské právnické fakultě (ano, opravdu na té samé, kde nakonec dostudovali) a nejméně dva další byli označeni za odporné rychlostudenty, protože si místo obvyklých pěti let studovali klidně jen pět let.

Jediní, komu se zatím prokázala masivní pochybení, kupodivu osloveni zřejmě nebyli (strategický proděkan studoval mnohem déle než ti, kterým komise nepřiměřenou délku studia vytýká, a jeho práci hrubě znectila Akreditační komise jako zcela nevyhovující, studijní proděkan studoval dokonce ještě déle a předložil pracovněprávní disertaci na katedře občanského práva, což je u jiných neodpustitelný zločin).

Pořád jsem čekal na nějakou záložní moudrost, něco ve smyslu filozofické úvahy (třeba: „…na rozdíl od Schellinga, který tvrdil, že já je všechno, Fichte oponoval tím, že všechno je já…“), případně cosi jako právnickou modifikaci Fermatovy věty (a2+b2=c2), něco jako učitel na druhou rovná se úřad nebo i naopak. Samozřejmě, že navenek pronikaly některé balastové bláboly typu, že vše ve vesmíru může být osvědčení (zrušme Jupiter, je to osvědčení!), například proto, že jiný výklad je prý zbytečně formalistický.

Po dlouhých nudných měsících prozrazování pořád a pořád stejných jmen lidí, kteří se neodpustitelně provinili tím, že to dotáhli dál než zapšklíci, tu však konečně máme zásadní změnu. Budou prozrazována jména těch, u kterých žádné pochybení zjištěno nebylo (některá média přece přinesla nezměrně originálně zatrpklé exministrovsko-děkanské prohlášení, že určité osoby o své tituly nepřijdou)!

Což je ovšem skutečná (nebo spíš neskutečná) bomba! Odečteme-li od množství všech absolventů plzeňských práv ty, u nichž jsou závažná pochybení nesporná (novopečený studijní proděkan, novopečený strategický proděkan, novopečený předseda Akademického senátu, který vydržel studovat dokonce ještě déle než novopečený studijní proděkan, a možná i pár dalších, kteří se dnes tváří jako jejich kamarádi), pak pořád mluvíme o nějakých sedmi tisícovkách lidí. Včetně víkendů, přestupných roků a co já vím čeho všeho, to pořád vychází při prozrazení jediného jména denně skoro na pět volebních období. Je ovšem možné, že zejména po nějakých deseti, dvanácti letech už média neuchvátí, když na prošlapaném schodě stane zasloužilý našedlý funkcionář, s neokoukanou hrdostí vysune ošoupaný pysk a prohlásí, že dnes musí prozradit neuvěřitelnou skutečnost: O titul nepřijde Jan Vůl, a následující den Petr Vůl a další den zase Svatopluk Vůl, a den poté Jiří Wuhl a tak dál až k zářným zítřkům a písmeni Ž.

Přece jen by to chtělo nějakou inovaci. A množina lidí, kteří nemohou přijít o akademický titul, je skoro bezedná (vedle všech absolventů plzeňských práv ji tvoří i všichni ostatní, a protože osvědčení je podle zapšklíků věčné, možná i všichni, kdo kdy žili). Určitě by lépe znělo: Dnes jsme bohužel dospěli k závěru, že o akademický titul z plzeňských práv nepřijde ani pramáti Eva.

Ale nakonec je to všechno marné. Budoucnost totiž přece, jak pravil nesmrtelný, byť osiřelý Jára Cimrman, patří aluminiu.

« Zpět