yto stránky nebyly vytvořeny kvůli osobní prezentaci. Existují jen proto, aby podpořily boj skvělých studentů a učitelů plzeňských práv proti bezpráví a zvůli. Na těchto stránkách budou proto přinášeny důkazy toho, že Fakulta právnická byla a je fungující institucí s dobře zvládnutým systémem výuky a vytvořenými kriterii pro hodnocení studentů (jak pravila zpráva Akreditační komise v červnu 2008). Tvrdit něco jiného je lež.
Doc. JUDr. Milan Kindl, CSc.
Protože však první část bible, Starý zákon, je převzata z judaismu, měl Hospodin stejně na mysli sobotu.
Bible samozřejmě nepamatuje jen na den odpočinku (ve čtvrtém přikázání), případně na zákaz svádění cizích manželek, ale v Desateru lze dohledat třeba i to, že nemáme (pokud by to snad někoho napadlo) přetahovat nikoho třeba z reformního týmu notorické paní komisní či notorického pana exministra kmotrovské spravedlnosti (sice až v desátém přikázání, podle něhož nepožádáš osla bližního svého, ba ani jeho slouhu).
Ovšem i ve dni odpočinku někteří musí pracovat, takže nám notorického pana exministra zase jednou pustili do televize.
Ostatně už pan Werich, jakkoli jinak podivný student práv, nám odhalil, proč ani notorická paní předsedkyně, ani neméně notorický pan exministr nebudou bohužel asi nikdy vykopnuti.
Rozhodně ovšem nehodláme propagovat nějakého právnického rychlostudenta, a nejspíš i plagiátora. Pan Werich totiž zásadně používal vlastní myšlenky. Tím se ovšem dopustil porušení autorského práva, konkrétně toho vlastního, neboť prostě používal vlastní myšlenky. A již bezmála před čtyřmi roky přece pseudostudent z plzeňských práv objevil s přispěním notorické paní komisní a notorického pana exministra, že studenti plzeňských práv v rigorózních pracích (jichž za tím účelem za týden několik set pečlivě a podrobně prostudoval) používají vlastní myšlenky, aniž by je navíc citovali!
Protože tedy nehodláme podporovat někoho, kdo používá vlastní myšlenky a je tudíž podle plzeňských reformistů plagiátorem, Werichovské zjištění, proč titíž reformisté ani paní komisní nebudou nikdy nakopáni, ponecháváme skromně do P.S.
Když už v té televizi tedy notorický pan exministr byl, za odměnu se shodl s levicovým politikem na tom, že by tajemný tvůrce prezidentské amnestie by měl být prozrazen.
Neboť o pár lidech víme, že amnestii nepsali, ale netušíme, kdo ji psal. Například bezpečně víme, že ji nepsal notorický pan exministr (ačkoli byl členem onoho právnického poradního sboru, který jeho spolubesedníka tak rozezlil, ve stejné době jako ti, o nichž se v této souvislosti nelichotivě psalo, například ve stejné době jako já).
Zkusme si ovšem při velkých zkušenostech s reformními činy páně exministerskými na chvilku představit, že by ji notorický pan exministr psal.
Protože nemá k dispozici ani svůj oblíbený fakultní schod, z něhož provolával slovo reforma s nejrůznějšími přízvuky, případně opakoval bez uvedení zdroje citáty fašistického či komunistického ministra školství (například: školy jsme řádně očistili, provedli jsme značnou očistu jak učitelských, tak studentských kádrů, smýšlení studentů se po očistě profesorského sboru nápadně zlepšilo, což se ukazuje i v právnických spolcích, jež byly hlavním hnízdem reakce, nemůžeme opustit své posty, dokud nebude očista dovršena…), ba ani svůj stejně oblíbený ministerský chodník, odkud pro změnu s mnoha různými přízvuky pronášel slovo reforma a čistil státní zastupitelství od lidí, které tam najmenoval do vedoucích funkcí, a protože nezískal schod ani chodník před hejtmanstvím (ač svého protikandidáta drtivě porazil zničujícím poměrem 15:15 na mandáty), museli bychom pro amnestijní účely opatřit nějaký jiný schod či chodník.
Vůbec by stálo za to pořídit nějaký ten přenosný chodník pro případ dalších a dalších funkcí, jež notorický pan exministr ještě jako věrný člen strany (do doby, kdy byla vládní stranou, Občanské demokratické aliance, nově stejně věrně další vládní strany) chce nebo bude chtít.
Na tomto přenosném chodníku by potom pan exministr stanul a opakovaně pronesl slovo amnestie, s různými přízvuky a aspoň stokrát. Následně by krutě znectil všechny prezidenty a panovníky, kteří kdy dříve amnestii vyhlásili, a poté by slovo amnestie pronesl ještě několikrát.
Kdyby tato podoba s jím provedenými reformami byla dodržena, lid by byl v naprostém klidu, protože by nikdo propuštěn nebyl.
P.S. Kopancem se platí vždycky za pravdu, pravil totiž pan Werich, a taky že hloupost se fackováním ani kopancem vyléčit nedá.