Amnestijní poznámečka

Odvaha je vzácné zboží. Proto musíme ty odvážné připomínat,. dokonce i večer.

Vzpomenete si ještě, jak nesmírně odvážně vyrazil někdejší reformní studijní proděkan s batohem trestních oznámení na všechny možné kolegy, sepsaných tak úžasně, že je státní zástupkyně musela přepsat, aby se jimi vůbec mohla zabývat? Předložit tak nesmyslný text pod vlastním jménem vyžaduje odvahu skutečně nebývalou. A dotyčný pán projevil nyní udatnost nemenší, když se prohlásil významným hudebníkem.

Amnestie se vždycky tak či onak týká těch potrestaných, nebo těch, kteří potrestáni být mají. Paradoxem ale je, že ačkoli novým občanským zákoníkem bude potrestán celý národ, obávám se, že nám ho nikdo neodpustí. Nicméně se aspoň v souvislosti s amnestií celkem zajímavě dozvídáme, kdo je kdo. A zcela nově se dnes také dozvídáme, kdo je tak odvážný, že, jak jsme již zmiňovali, se prohlašuje za samozvaného hudebníka.

Pan předseda Ústavního soudu totiž zkonstatoval, že rozhodně nemíní kritizovat pana prezidenta či pana premiéra, avšak že při přípravě amnestie hanebně selhali jejich poradci.

Někdejší pan novopečenský studijní proděkan v souladu s pravidlem o kejhání potrefené husy hbitě přispěchal s nezvykle loajálním televizním ujištěním, že on tedy rozhodně neselhal, už proto, že sice pobírá peníze jako premiérský poradce, ale nikdo se s ním neradil a o amnestii ví jen ze zpráv. Kdyby na jeho místě byl nějaký právník, nejspíš by řekl, že amnestii zná ze Sbírky zákonů, ale pan exproděkan, který se svého času „ochomítal“ kolem nového občanského zákoníku (jak sám napsal) a předepisoval, co přesně má dělat každý „čerství absolvent“ je zřejmě poradcem pouze pro jazyk český?

Zatímco dříve se samozvaně hrnul do všelijakých funkcí, dnes neméně samozvaně a statečně volá do světa: Já nic, já přece muzikant.

« Zpět