Analytická

Už párkrát se stalo, že nějakým uměleckým kritikům podstrčili všelijaké cáry papíru, na které z výšky močila opice, nebo které umetl pes ocasem namočeným do barvy, a že oslovení odborníci se poté dlouze rozplývali nad tím, jak niterně je vyjádřen barevnou explozí průnik umělcova mikrokosmu do našeho sdíleného makrokosmu.

Přesto nepředpokládám, že kdyby kdesi na nějaké imaginární elektrofakultě vmetl rozjásaný řečník posluchačům do tváře, že jsou všichni buď podvodníci nebo tupci, protože usilovným zkoumáním právě odhalil, že v drátech vůbec neběhá nějaký krajně podezřelý elektrický proud, ale maličcí škaredí skřítci, kteří přenášejí sem tam těžké kostky energie, zatímco v případě přenosu bezdrátového létají na průhledných (a tudíž neviditelných) poštovních holubech, krocanech a slepicích, příslušná fakulta by si kdesi objednala expertizu, jestli to je pravda nebo ne.

Kdyby na Vás z digitálního fotoaparátu vykoukla vzteky sešklebená tvář pidimužíčka upřímně naštvaného tím, jak rychle musí čmárat obrázky v rytmu Vašeho cvakání spouští, asi byste si kdesi neobjednali podrobnou analýzu, ale pokorně byste se objednali do nejbližší protialkoholní či protidrogové poradny.

S právem by to mělo být nejinak, ale to bychom byli příliš velcí idealisté. Když nás předraze placený pisatel hanopisů upozorní, že v nějaké knize (vydané v nakladatelství C.H. Beck) se píše, že proti usnesení o zrušení osvědčení je vždy přípustné odvolání, z čehož na základě zmíněné knihy jistě zcela logicky vyvozuje, že proti usnesení o zrušení osvědčení odvolání přípustné rozhodně není, nebo že v jiné knize z téhož nakladatelství se píše, že vysokoškolský diplom není osvědčení, z čehož podle něj nesporně plyne, že diplom osvědčení je, nehodíme na něj kupodivu pytel či jiný svěrací textil, ale vážně se zamyslíme.

Má to logiku: čím větší, avšak zcela vážně vyslovená, pitomost, tím spíše se zamyslíme (vedeni nesprávnou, avšak nutkavou premisou, že takovou příšernou pitomost by přece jen tak někdo nevyslovil, takže je třeba se zamýšlet, zda na ní přece jen něco nebude). Občas potom za nepatrný zlomeček ceny, kterou nám účtuje hanopisník, pro jistotu objednáme nějakou analýzu, abychom se ujistili, že ta pitomost je skutečně nebetyčná.

Záhadou mi ovšem je, že takovou analýzu (jež samozřejmě potvrdí, že pitomost je pitomost) pečlivě utajíme, takže se k ní běžný člověk nemůže dostat a naslouchaje nehorázným pitomostem pronášeným s vážností žirafy si prostě řekne, že to právo musí být skutečně prazvláštní věc.

Zopakujme si tedy, co nám mělo být utajeno:

Za pochybení se vydává, že někteří studenti složili státní zkoušky během jediného roku (jak praví s hrozivě vztyčeným prstem rozohněný hanopisník), zatímco komplex státních závěrečných zkoušek „se skládá v průběhu jediného roku standardně všemi studenty“ (jak upozorňuje silně utajovaná analýza jedné renomované advokátní kanceláře), a to, připomeňme, nejen v Plzni.

Analýza dále připomíná, že studentovi lze vytýkat jen disciplinární přestupky, a že si lze jen sotva představit větší absurditu, než kdyby byl student postihován za přestupek, jehož se dopustil tím, že rozhodnutí o jeho přijetí nebylo odůvodněno (to proto, že rozhodnutí, jímž se Vám plně vyhoví, není podle zákona třeba odůvodňovat), nebo že nějaký učitelský podpis je nečitelný. Neskutečné stupidity takového počínání (stíhat studenta za přestupek spočívající v tom, že se učitel nepodepsal čitelně) si je zjevně vědom i bojovník za bezpráví, který hanopisy pracně poskládal, a proto vytváří postih úplně jiný, který ovšem nemá žádnou oporu v zákoně (jakési pseudozrušení diplomu).

A copak se v analýze píše dál? „Oblíbené jsou zejména formulace: panují pochybnosti, vyplývá podezření, pochybnost vzbuzuje, údajná fakta se dovozují z toho, že někde chybí nějaké záznamy atd. Jinými slovy, především neexistuje žádný skutečně spolehlivý důkaz o tom, že vůbec k nějakému pochybení došlo…“

V závěru analýzy pak najdeme základní důvod pro její (jistě zcela transparentní) utajení: „…ze samotných procesních důvodů je v podstatě naprosto vyloučeno, aby přezkumná řízení ohledně vysokoškolských diplomů skončila rozhodnutím ve věci, a aby tak byly tyto diplomy na základě přezkumného řízení zrušeny… i kdyby bylo možné řízení v dané věci zahájit (což možné není, resp. nebylo) a i kdyby bylo možné je rozhodnutím ve věci ukončit (což je též zcela vyloučeno), nebylo by možné je ukončit rozhodnutím analogickým zrušení přezkoumávaného rozhodnutí, tj. rozhodnutím rušícím vysokoškolský diplom.“

Kdyby někdo takhle vyhodnotil kvalitu práce toho, komu jsem na základě podivných faktur dovolil poodnášet v igelitce početné univerzitní statisíce, asi bych to hodnocení nejspíš taky radši někde zašil.

« Zpět