Andersenův konec?

Jakož i konec husopasek v Čechách?

Řada mých přátel mi celkem pravidelně klade jednu a tutéž otázku.

S mírně zoufalým, silně zoufalým, případně středně zoufalým výrazem zvednou hlavu od nespočetných stránek nového civilního kodexu a táží se, proč to vůbec někdo takhle sepsal.

Že by jim tak vadily husopasky?

Že by jim tolik vadil Hans Christian Andersen?

Jak nás před zhruba šesti týdny informovali na idnes.cz (18. dubna 2014): s novým občanským zákoníkem se začalo věřit zdravému rozumu. Ještě, že nám to tam napsali, jinak by o tom nikdo neměl ani tušení.

Na druhou stranu je jen logické, že poté, co nabyl účinnosti nový občanský zákoník, přichází konečně ke slovu zdravý rozum.

Mohli bychom samozřejmě zdůraznit: zdravý selský rozum.

Neboť správný sedlák ví, jak podstatná a nezměrně užitečná je novinka, že zatímco dříve podle § 477 občanského zákoníku z roku 1811 na cizích pozemcích „dobytek pásti,“ dnes může svobodně pást i psy, perlorodky a ústřice, ba i krokodýly nově povýšené na hospodářská zvířata.

Co je proti takové nezměrné výhodě zákonem stanovený konec husopasek v Čechách (podle § 1279 odst. 1 našeho občanského zákoníku se právo pastvy vztahuje na každý druh hospodářských zvířat, nikoli však na prasata a drůbež).

A že prach Hanse Christiana Andersena (který psal o pyšném princi převlečeném za pasáčka vepřů) má samozřejmě taky utrum (Pasáček vepřů II. případně Pasáček vepřů po 139 letech už se nekoná, neb právo pastvy se nadále na prasata nevztahuje).

Každý sedlák taky ví, jak pozemku škodí, když se na něm pasou krávy, psi, perlorodky nebo třeba pštrosi, kteří nejsou dost vymydlení (zvířata nadměrně znečištěná jsou z pastvy podle téhož § 1279 odst. 1 vyloučena). Zvíře jako smysly nadaný tvor (jak praví § 494 občanského zákoníku, podle nějž je zvířetem každý tvor, který například vidí, cítí a podobně: třeba moucha nebo komár) si jistě uvědomí, že nebude-li se řádně věnovat hygieně, má po pastvě (což je pro takového krokodýla jistě neobyčejně motivující).

Že by tedy byl kodex sepsán, aby zvýšil motivaci zvířat k hygieně?

Nebo proto, abychom všichni zbohatli (samozřejmě včetně pánů autorů v první řadě)?

Už jsme si přece psali o tom, že živé zvíře není věc, takže když máte psa, kočku nebo mývala, tak kromě problémů a někdy snad trochy té lásky nebo blech nemáte vlastně nic.

Ale když Vám Vašeho miláčka někdo například úslužně a obětavě zastřelí, hned pěkně zbohatnete. Neměli jste přece nic, protože živé zvíře není věc, a najednou máte hodnotnou, pěkně chlupatou nebo opeřenou věc, protože mrtvé zvíře naopak věc je. Že by tedy páni autoři sledovali cíl našeho obohacení?

Nebo je to snad úplně jinak?

„Předpokládal jsem,“ napsal přece například filozof a matematik Bertrand Russel, „že většina lidí má ze všeho nejraději peníze, ale objevil jsem, že ještě raději mají škodit jiným.“

« Zpět