Anglická chyba

Ti staromilci prostě vrší chybu na chybu.

Víte, že anglický trávník se seje zrovna jako ten náš? Potom už stačí ho jen nějakých tři sta let opatrovat, aby z něj byl pravý a nefalšovaný anglický trávník.

Anglie je prostě země neskonale konzervativní, a potvrzuje se to znova a znova.

A přitom jen k její škodě.

Pořád jim tam platí, že poslanci nesmí přicházet na zasedání v brnění, nebo že každý muž starší čtrnácti let se musí cvičit v lukostřelbě.

Staré zákony jim tam sice pořád platí, ale znovu už je nepřijímají, na rozdíl třeba od nás, kteří jsme si pod názvem nový občanský zákoník nechali nadělit výběr (či spíše ne zcela úplný souhrn?) předpisů z různých období feudalismu, od zcela temného až do toho pozdního. A jak pěkně se nám s ním žije, nebo bude žít, až nabude účinnosti. Život bude jedna velká legrace, anebo aspoň jedno velké absurdní divadlo.

Protože Angličané neumí překovat své prastaré zvyky a předpisy do zcela moderních, což se dělá (jak nám předvedl třeba pan notorický exministr kmotrovské spravedlnosti) tím, že se za moderní prostě prohlásí (a běda těm, kdo nebudou dost nadšeni), trápí se logicky spoustou nesmyslů a zbytečností.

Jen se podívejte do dnešních zpráv. Jejich veřejnoprávní televize BBC je prý v hluboké krizi, protože vysílala tvrzení osočující určitou osobu, jež se nepotvrdila (podle jiných médií dokonce tvrzení, jež se ukázala nepravdivá).

BBC má další skandál, protože kohosi lživě obvinila, píše se leckdes.

Podle jiné zprávičky z dnešního rána si BBC uřízla pořádnou ostudu vysíláním neověřených zpráv, jež se nepotvrdily.

Nařčení se ukázala nepravdivá, hlásá britský tisk.

Kam bychom přišli u nás, kdybychom byli takhle nesmyslně konzervativní?

Notorická paní komisní svého času hlásala o stovkách (nejméně čtyřech, spíše však více) podvodných studentů na plzeňských právech. Když se nakonec našla administrativní pochybení asi u sedmi z nich (přičemž několika se ani nepodařilo doručit plamenné univerzitní výzvy, jež pan vždycky náměstek nezištně a z čistého srdce, jen za milion či dva, po večerech psal) nikterak nepřipouští, že by snad někoho lživě nařkla. Že by snad byla v hluboké krizi? Ani náhodou, je hluboce spokojena, zejména po každém inspirujícím hlubokém napití.

Je přitom třeba poznamenat, že přitom rozhodně nevycházela z neověřených zdrojů. Předně příslušné ohavnosti našla ve své mysli, se kterou vše u vína pečlivě konzultovala, a potom ji o tom přece ujišťovali ti, kdo s ní u toho vína seděli. A sami přece víte, že hospodské tlachy jsou vždycky pravdivé.

Ostatně, kam to ti Angličané se svými nesmyslnými postoji dotáhli? Na rozdíl třeba od nás.

« Zpět