yto stránky nebyly vytvořeny kvůli osobní prezentaci. Existují jen proto, aby podpořily boj skvělých studentů a učitelů plzeňských práv proti bezpráví a zvůli. Na těchto stránkách budou proto přinášeny důkazy toho, že Fakulta právnická byla a je fungující institucí s dobře zvládnutým systémem výuky a vytvořenými kriterii pro hodnocení studentů (jak pravila zpráva Akreditační komise v červnu 2008). Tvrdit něco jiného je lež.
Doc. JUDr. Milan Kindl, CSc.
Závěrečnou zprávu k titulům „Ph.D.“ darovala univerzitní komise svým absolventům mazaně až k Ježíšku, ačkoli ji dokončila ještě před koncem listopadu. Kromě toho, že v ní objevila neskutečná studentská provinění, z nichž největší asi bylo to, že sekretářka na protokoly o státních doktorských zkouškách, ohledně nichž nikde není stanoveno, že by měly být kromě podpisů také orazítkovány, razítko skutečně nepráskla, posloužila tato zpráva jako podklad pro několik anonymů, jež byly držitelům titulu Ph.D. rozeslány někdy v dubnu, a posléze velmi, opravdu velmi nečitelně připodepsány. Teď se nebudeme zabývat tím, že vzhledem ke své omračující kvalitě měla zpráva posloužit spíše než podklad nanejvýš jako podložka při nějaké důležité činnosti, například při svačině. Zaměříme se na několik málo zdánlivě smysluplných výtek, jež byly některým absolventům adresovány.
Jak jsem psal už mnohokrát, jednomu jistě zlotřilému absolventovi se vytýká, že namísto standardních tří, možná čtyř let, studoval trestuhodně dlouho, celých 4,5 roku. Komise navíc zavrtěla kolektivní hlavou nad tím, že jeho publikační činnost je nevelká (pan kolega sice celkem promptně doložil třístránkový seznam svých publikací, ale to ho jistě nijak neomlouvá).
Ohledně studia v doktorském studijním programu se v oné zprávě dále upozorňuje na určité pochybnosti o oborové kvalifikaci členů komise, školitelů či oponentů (jinak řečeno, vytýká se, že školitelé, oponenti atd. se specializovali v jiném oboru, než ve kterém působili), a je v tom spatřován závažný nedostatek, resp. pochybení.
Navzdory všem kritikám a jejich odmítání, výmluvám a všelijakým úskokům se nyní nesporně prokázalo, že existuje studentka doktorského programu, tajemnice jednoho nejmenovaného akademického ústavu, jež doktorsky studuje rodinné právo, pod jistě laskavým vedením školitele, ředitele téhož ústavu, který ji usilovně školí z rodinného práva, ačkoli o ně celý život, snad kromě vlastní svatby, ani nezakopl a věnuje se cele právu správnímu (a poslední roky především daňovému). Doktorské studium takto přátelsky probíhá podle odhalení některých spolužáků již devátým rokem a publikační činnost, existuje-li, není dohledatelná.
Že by snad konečně nade vši pochybnost bylo odhaleno lotrovství bývalého vedení? Jak vůbec mohlo něco takového dopustit?
Malý, opravdu zanedbatelný, problém, jen takový drobný dětský problémeček, by snad mohl být v tom, že obhajobu, kterou se po splnění všech podmínek doktorské studium úspěšně završuje, svolal novopečený pan proděkan na (tři, dva, jedna, teď:) 31.srpna 2010. Vždyť už v úvodu jsem říkal, že se úspěšně podařilo určit den krátké (zítřejší) zastávky novopečenského putovního aprílu.