Aspoň to počasí

Aspoň že s počasím můžeme být spokojeni.

Na horách poletuje sníh, pod horami padá z nebes ledový déšť, prostě počasí nám chystá novinku za novinkou.

Právě byly květnové pranostiky obohaceny o zbrusu novou:
už je měsíc květen,
topím jako kretén.

Zatímco však počasí je stále originálnější, ostatní se většinou jen opakuje.

To samozřejmě skvěle vypovídá o tom, jak lidská zkušenost, zejména ta ne moc dobrá, vyvolává nová rčení, přísloví a pranostiky. Počasí nás den co den ohromí nějakou novinkou, ale třeba taková historie se opakuje pořád dokola.

Samozřejmě, jen těžko by se mohly zopakovat takové šílenosti, jako když jedna zlá, nazrzlá, panovačná a taky celkem šílená postarší dáma chtěla zcela bez ohledu na zákony jen z hloupého rozmaru vyhnat studenty z jednoho velkého města.

Taková dění jsou mírou své zhovadilosti natolik jedinečná, že ani ona situace, kdy zlá, nazrzlá tchýně Františka I. a matka Ferdinanda I., jinak Johana Šílená, chtěla za každou cenu vyhnat studenty z města Paříže, se snad už nikdy nezopakuje.

Zkušenost s čímsi, co se neosvědčilo, se také občas prosadí.

Svého času zodpovědný bolševický funkcionář Jaroslav Hašek dostal stranickým úkolem přestat pít alkohol: to by se moderním marxistkám stát taky nemohlo.

Soudruh Lenin učil, učil a učil, že řešení každého problému závisí na tom, zda máme příslušnou komisi, jakož i to, že komise nevyšetřuje, ale zneškodňuje, a navíc též, že osud (a neodvratný trest) obviněného je předurčen jeho vzděláním.

Jestlipak by si tohle celkem tupé uctívání rovněž celkem tupých komisí, spojené s odsuzováním lidí jen podle toho, kde studovali, mohlo najít cestu z hlubin temné minulosti až do naší doby? Co myslíte?

Jestlipak by ještě někomu mohl být vzorem třeba soudruh Stalin se svou větou, že lež je dobrým prostředkem boje?

Nebo snad se může i v současnosti prosadit teze, že zákon musí jít stranou, když je tu veřejný zájem, jak konstatoval soudruh Milouš Jakeš (a to ještě možná netušil, že veřejným zájmem jsou pocity notorické paní předsedkyně, jak sama napsala v loňském dopise z 19. března, který kupodivu stále straší na komisních stránkách)?

Jestlipak ta paní či slečna historie (nehledě k tomu, že je navíc ještě i magistra, neboť přece historia magistra vitae) není nakonec plagiátorka? Vždyť se pořád opakuje.

A už kdysi v rámci podpory nafouknuté mediální bubliny zvané kauza plzeňských práv jeden nejmenovaný pseudostudent, hovořící zásadně jménem veškerého studentstva, konkrétně jménem sebe samotného, objevil, jak se celá řada studentů dopouštěla zločinu porušování autorského práva tím, že používala své vlastní myšlenky a texty (takže byl objeven nový zločin porušování vlastního autorského práva).

« Zpět