Augiáš, sex a profesoři

Sexem seknout rozhodně nemusíte, nový občanský zákoník to přece udělá za Vás.

Víme samozřejmě, že nežijeme v pohádce, ba ani v nějakém mýtu či pověsti.

Vždyť v bájích se Augiášův chlév (chlév bájného krále, který sice vlastnil nejvíc dobytka na světě, ale jehož poddané ani trochu nebavilo kydat hnůj) považuje za symbol špíny, zatímco v naší radostné realitě je to přece právě naopak:

Augiášův chlév je totiž ideálem čistoty.
Anebo aspoň očištění.

Neboť velcí reformátoři (sdružení do povinného spolku paní komisní a spol.) přece zásadně a vždy prováděli očistu (jen a jen) tím, že špinili nejprve předem vybrané jedince a nakonec už všechny ostatní, takže ideálem očištění se stalo mohutné pošpinění všech okolních, ba i vzdálenějších ostatních. Nejšpinavější místo by tudíž logicky znamenalo, že se právě tam reformátoři při usilovné očistě nejvíc činili.

Ale zkusme si alespoň na chvilku představit, že bychom byli v nějaké té pohádce, mýtu či přinejmenším fantazii, a že bychom žili v jiném čase.

Nechci teď vůbec fabulovat, jak by nejmenovaná komisařka z bojovného svazku nejuvědomělejších občanů (jak druhdy ústava nazývala v čl. 4 vládnoucí KSČ) preventivně zrušila vysoké školy, aby jejich studenti posléze nemohli svrhnout totalitní režim (totalitní vůdcové tuto její schopnost ke své škodě hrubě nevyužili).

Reflex nedávno poukázal i na smutnou skutečnost, že notorická paní komisní vyhání svým plamenným pokřikem, ba přímo jekotem (jekot, křik, pokřik, volání, ba i vřískot jsou podle encyklopedií synonyma) lidi do ulic, ačkoli před listopadem 1989 je proti komunistům do ulic nevyháněla. Před listopadem 1989 sice ne, ale proti komunistům rozhodně ano. To v každém případě!

Jen loni v únoru přece vyhnala do ulic stovky studentů plzeňských práv (a desítky studentů jiných vysokých škol, kteří s nimi sympatizovali) v urputném boji proti komunistům, konkrétně proti ní samotné!

Dnes si však zkusme představit přece jen něco trochu jiného. Co kdyby se dnešní dění odehrávalo až napřesrok?

A zase nemáme na mysli takové fakty, jako že po Novém roce rázně a definitivně skoncujeme s takovými nesmysly, jako je sex (vyjma sexu bezkontaktního, bezdotykového). Podle § 91 nového občanského zákoníku je přece člověk nedotknutelný. Což je osobní právo, jehož se podle § 1 odst. 2 nového občanského zákoníku nikdo nemůže ani vzdát, ani si ujednat něco jiného, ledaže by zákon stanovil jinak (jako když třeba podle § 97 odst. 2 nového kodexu se předpokládá souhlas s oddělením části těla, jež se obnoví, jako jsou nehty, vousy a u některých třeba i vlasy}.

Ne, dnes bychom chtěli skromně poukázat na to, že podle § 489 nového občanského zákoníku je věcí vše, co je rozdílné od osoby a slouží potřebám lidí.

Co třeba nějaký ten akademický titul?
Co třeba nějaká vědecká hodnost?

Skromně soudím, že profesorská hodnost, ba ani žádný akademický titul nikomu na hlavě, ruce, noze, na zádech, v zubu či jinde nevyroste, takže bude asi od osoby rozdílný. Potřebám lidí asi taky slouží, alespoň některým.

Už jsme si kdysi představovali, jak jednou budou statní průvodci a sličné průvodkyně (případně v rámci rovnosti i naopak) vodit početné asijské a jiné turisty na nejrůznější západočeská místa:

Zde například objevil jeden kdosi dávno zapomenutý, o němž víme jen to, že nebyl právník, že rok má 1000 dnů, neboť 126 dnů je cca 0,1 roku (podle univerzitního č.j. R-377–10). Tento objev byl dovršen převratným džbánovým (či snad korbelovým?) paradoxem, spočívajícím ve výpočtu, že 5:2 je rovno šesti, kterýžto nevídaný objev je zašifrován do oné věty, jež pokořila tu Pythagorovu na celé čáře: Komise sestávající z předsedy, místopředsedy a tří členů je schopna se usnášet za přítomnosti šesti svých členů, protože se usnáší nadpoloviční většinou (opět univerzitní č.j. R-377–10).

A jen kousek odtud se zrodila skvělá i myšlenka, že akademický titul je věc. Bohužel byla zakomponována do textu tak rozsáhlého, že ho nikdo včetně jeho autorů nikdy nedokázal přečíst…

« Zpět