Avaři?

Kdopak ví, co mají společného bojovníci proti Avarům a nový občanský zákoník?

My ano.

Zkuste si na malou chviličku představit, že jste historik budoucnosti.

Samozřejmě, ani si nezkoušejte představit, že jste naopak prorok minulosti (jako třeba notorická paní komisní, když svého času s vážnou tváří prorokovala, co všechno bylo na plzeňských právech špatně před pěti, deseti i více roky, anebo když naopak celkem nedávno pro Parlamentní listy projevila nezlomné přesvědčení, kdo bude zvolen naším prezidentem, a to sotva deset dní po druhém kole oné volby). Na oněch proroctvích do minulosti je nejzvláštnější to, že se taky nemusí vyplnit.

Tomu by člověk skoro nevěřil, ale přesto je to tak. Dokonce i tak vysoce geniální osoba, jako notorická paní komisní to má zatím půl napůl: proroctví, že prezidentem bude s velkou pravděpodobností zvolen ten, kdo byl krátce před tím prezidentem zvolen, jí celkem vyšlo.

Proroctví, že zhruba 400 absolventů plzeňských práv v minulých patnácti letech podvádělo (o jejich učitelích ani nemluvě), přičemž mnozí podváděli třeba i tak, že se učitel do jejich dokumentace nepodepsal čitelně (sebekriticky přiznávám, že například já), naopak hrubě nevyšlo přes veškeré podpůrné snahy jejího podpůrného a demoličně-čistícího týmu.

Dokonce i pan náměstek, který se podujal oživení světlého dědictví obtloustlého exministra spravedlnosti a jeho zlého kumpána z mokré čtvrti (rušení akademických titulů, takže jde o dědictví soudruha exministra Čepičky a jeho tchána Klementa Gottwalda), jich napočítal přes všechny osočující výmysly jen asi sedm. Na druhou stranu při jeho způsobu počítání (pětičlenná komise schopná usnášet se polovinou členů je podle jeho psaní R-377–10, jak si jistě bohužel vzpomínáte, schopna usnášení za přítomnosti nejméně šesti členů) jich může být celkem libovolně.

Ne, zkuste si na chviličku představit, že jste historik z budoucnosti.

Jasně, některé záhady se přímo nabízejí, skoro vnucují.

Velká říjnová revoluce začala v listopadu tím, že křižník Aurora nevystřelil na Zimní palác (ale do vzduchu).

Zapálení příznivci totality se tím nadchli. Tedy ne snad, že by lezli skrze nespočetné krámky s beranicemi a jinými suvenýry, aby se skrze ně propracovali k některému z nefunkčních děl rezavého, škeblemi porostlého křižníku. Protože nechtějí mít nic společného s právníky, brání se sebemenšímu pomyšlení na právníka Řehoře XIII., který nám zavedl nás dnešní kalendář.

A tím pádem nemusí nic tušit o rozdílech juliánského a gregoriánského kalendáře (gregoriánský 7. listopad byl totiž podle juliánského kalendáře ještě v říjnu).

Co by takového historika z budoucnosti trápilo například z našich dějin?

Pokud by ona budoucnost nebyla přece jen natolik šťastná, že by se nedochoval nový občanský zákoník, mohli by v důvodové zprávě k jeho tisícům paragrafů vyčíst, že komunismus u nás panoval nejen v roce 1991 či 1998, ale i dlouho po roce 2000. Neboť (teprve) nový občanský zákoník konečně ruší zlolajné komunistické právo (tedy včetně oněch zákonů z let 1991 i dalších, po roce 2000 jich taky nebylo zrovna málo), z čehož plyne poznatek, že komunismus u nás panoval až do roku 2012.

Ještě závažnější je, že onen moderní nový občanský zákoník (nástroj boje proti komunistickému bezpráví) je svým jazykem spřízněn s počátky českého písemnictví.

Nemohl by z toho některý budoucí historik vyvodit, že Češi v počátcích své existence bojovali proti Lučanům, Avarům a komunismu?

Mohl by se najít i historik, který by někde v hlubinách zapomnění vyškrabal článek notorické paní komisní o tom, jakým plýtváním talenty a zkušenostmi je odmítání ustanovovat do pokud možno vysokých funkcí komunisty a hlavně agenty StB (kterýžto poznatek učinila v roce 1992).

Takový historik by potom mohl dovodit, že jí společenská praxe dala za pravdu, že společnost uznala, že nedávat bývalým straníkům zaslouženě vysoké funkce by bylo plýtváním jejich stranickými zkušenostmi (a to právě na příkladu jí samotné a především její funkce v nejmenované akční komisi pro potírání vysokých škol, vzdělání vůbec a studentstva zvláště).

Prostě by mohli být budoucí historici parádně zmateni.

A čí je to zásluha (nebo snad vina?).

« Zpět