yto stránky nebyly vytvořeny kvůli osobní prezentaci. Existují jen proto, aby podpořily boj skvělých studentů a učitelů plzeňských práv proti bezpráví a zvůli. Na těchto stránkách budou proto přinášeny důkazy toho, že Fakulta právnická byla a je fungující institucí s dobře zvládnutým systémem výuky a vytvořenými kriterii pro hodnocení studentů (jak pravila zpráva Akreditační komise v červnu 2008). Tvrdit něco jiného je lež.
Doc. JUDr. Milan Kindl, CSc.
Balada o klacku
kterou navíc nenapsal nějaký právník (jako třeba ten Erben), ale páni autoři nového občanského kodexu (a taky trochu život).S blížícími vánocemi je třeba se pořádně postrašit nějakou opravdu hrůznou představou. Vždyť už Karel Jaromír Erben blahé paměti psal o Štědrém večeru jako o svátku tajemném, a naznačoval jeho celkovou děsuplnost.
Pravda, byl to právník, což jeho důvěryhodnost samozřejmě především v očích některých žurnalistů a politiků významně snižuje; byla to stejně podivná existence jako třeba Karel Hynek Mácha, Franz Kafka, Jules Verne, Edgar Degas či několik svatých, včetně svatého Jana Nepomuckého či Cyrila a Metoděje. Prostě samé nedůvěryhodné osoby.
Leč nechme právníky bádat nad podivnostmi jako je pravda či spravedlnost (jako kdyby nevěděli, že pravda a spravedlnost je to, co stanoví několik moudrých lidí, kteří byli k tomuto zodpovědnému úkolu pečlivě a rovněž velice zodpovědně vybráni, pochopitelně sami sebou).
Zkusme si představit něco skutečně hororového, něco opravdu příšerného.
Třeba, třeba, třeba, aby to bylo opravdu něco skutečně děsivého, třeba že by platilo vše, co stanoví náš nový skvělý občanský zákoník.
Chtěl jsem vybrat něco, co by svou absurdností vyčnívalo nad jiné, ale jak tak listuji mezi nespočetnými ustanoveními kodexu, jsou na tom všechna skoro stejně. Takže zase spíše namátkou:
Když zabudujeme do zdi nebo do země stroj nebo zařízení (kotel, klimatizační jednotku, čerpadlo atd.), stane se součástí stavby nebo pozemku. Věc totiž přestává být samostatnou věcí a stane se součástí věci jiné, jestliže je s ní natolik hospodářsky spjata, že přestává být samostatným předmětem právního vztahu, „např. cihly, trámy, okna atd. z nichž se skládá dům“ (Rouček, Fr., Sedláček, J. et al. Komentář k československému obecnému zákoníku občanskému, díl II., Linhart, Praha 1932, str. 19) Nejde o ztrátu fyzické existence, „poněvadž pro fyzickou existenci cihly je zcela lhostejno, zda se nalézá na skladě v cihelně nebo tvoří-li součást domu“ (tamtéž, zase str. 19), ale o ztrátu existence právní.
Jenže podle § 508 odst. 1 občanského zákoníku si můžeme vyrobit nejen cihlu nebo trám, ale třeba i výhradu, že to tak není a že zabudovaný stroj nebo zabudované zařízení nejsou součástí jiné věci (stavby nebo pozemku). No, a podle § 1 odst. 2 téhož zákoníku se přece můžeme dohodnout odchylně od jeho ustanovení, pokud to zákon, pozor: výslovně!, nezakazuje.
Zákon výslovně nezakazuje nic, takže si můžeme domluvit, že nějaká ta cihla, trámek či něco podobného není součástí domu.
Domluvíme si třeba s nepozorným kupcem, že součástí našeho pozemku není zámek v našich dveřích (protože zámek je částí dveří, a dveře jsou částí domu a dům je podle § 506 odst. 1 občanského zákoníku součástí pozemku, je totiž zámek ve dveřích součástí pozemku) a polezeme mu do domu ještě roky potom, co jsme mu ho draze prodali. Anebo si vyhradíme vlastnictví k cihle ve stěně koupelny a za pozorného pozorování ji budeme zastrkovat tam a zpátky podle obsazenosti koupelny.
A hned tu máme pěkný vánoční hororový příběh.
Baladu o tom, kterak o štědrovečerní večeři zlostný majitel na laskavého chasníka, který jen svůj zámek otevíral, aby se sem tam procházel, a jen svou cihlu vysunoval a zasunoval, aby okolní lid lépe sledovati mohl, mocný klacek vzal.
