Baronská

Ikony bývalých dob padají. Neboť svět chce být klamán.

Což praví věru staré a známé přísloví.

Anebo to možná ani přísloví neříká, ale říkal to kdysi v 18. století baron Prášil (problém je, že si toho navymýšlel tolik, že nevíme, zda si vymyslel autorství tohoto pořekadla nebo ne). Veselá dobrodružství barona Prášila, jak je vypravuje při víně, sice napsal Gottfried August Bürger, ale baron Prášil skutečně existoval, jmenoval se Karl Friedrich Hieronymus von Münchhausen a žil v 18. století. Po baronu Münchhausenovi je dokonce pojmenována psychická porucha (simulace choroby, a to i duševní).

Byl-li pan baron notorický lhář či šejdíř, nebo jen blouznivý blázen, se už nedozvíme, ale přesto je třeba tuto ikonu výmyslů, lží a šejdířství nahradit nějakou moderní osobností (u které ovšem trpíme úplně stejnou nejistotou, taky nevíme, zda je o bájnou lhavost nebo jen blouznivé bláznovství).

Už jsme se zmínili o tom, že Karel Marx sice doslovně, leč samozřejmě bez plagiátorství, převzal učení o Hegelových dialektických zákonech. V očích čelných českých marxistek (například jedné notorické paní komisní předsedkyně) samozřejmě Marxovi polehčuje jednak to, že (podle vlastních slov) studium práv hrubě zanedbával, a věnoval se naopak studiu vědeckého komunismu (podobně jako ona), který byl podle učebnic komunistickou politologií. Krom toho byl Hegel samozřejmě odporný rychlostudent (za pět let vystudoval dvě vysoké školy, považte), takže žádné ochrany nezaslouží.

Ať tak či onak, zákon negace negace, nejprve Hegelův a posléze Marxův, nás učí, že po něčem následuje pravý opak a tak pořád dokola.

Jestliže jsme tu měli veselá, dobrosrdečná dobrodružství, jak se vypravují a často rovnou vymýšlejí při víně, pak současnost nám v rámci negace přinesla zlé, zlovolné a ošklivé příběhy, jež se ovšem zase radostně vymýšlejí opět při víně (jak vidíme třeba na fotografii u úvahy Ilustrovaná II z dob už celkem dávných).

Jestliže je po baronu Münchhausenovi, Prášilovi, pojmenována psychická porucha spočívající v tom, že duševně či tělesně zdravý předstírání duševní nebo jinou chorobu, moderní je pravý opak, jehož, jak se zdá, jsme svědky při událostech a děních, jimž se na těchto stránkách bohužel věnujeme, ovšem pojmenovaný logicky po někom úplně jiném, nežli po nějakém baronovi.

Předstírání zcela opačné chorobě pojmenované po baronu Prášilovi, neboli Münchhausenovi, může spočívat kupříkladu v tom, že někdo se zcela vážnou tváří přesvědčuje národ, že od 8.září 2005 do 12.ledna 2006 uplynulo o málo víc než jediný měsíc (0,12 roku neboli 43 dnů, jak napsal pod univerzitním č. R-595–10 pan náměstek kdejaké ministryně, například pana ministra kmotrovské spravedlnosti – to se pak člověk opravdu raz dva stane rychlostudentem).

Předstírání zcela opačné chorobě pojmenované po baronu Prášilovi, neboli Münchhausenovi, může spočívat třeba i v úporném předstírání toho, že je normální vymýšlet si děsivé historky,věřit jim, nutit ostatní, aby jim věřili a trestat ty, kdo jim nevěří dost nadšeně.

Naštěstí časem zkoroduje i železná vůle, natož pak plechová huba.

Jednou, až se zákon negace negace zase otočí, bude tvrzení, že 1,5 docenta či profesora (což filozofům stačí k naprosto poklidné akreditaci) je méně, nežli 25 právnických docentů a profesorů, kteří plzeňským právům nemají stačit vlastně na nic, zase třeba pro změnu považováno za, hm, ne právě vrchol moudrosti.

« Zpět