Bejrút

Standardně nevkusné předvolební letáčky nepočetných příznivců bývalého novopečenského vedení zkouší vsadit na oblíbenou kartu strachu a poplašných zpráv. Například v nich straší (nebo snad slibují?), že když (aspoň někdy) nevyhrají pseudoreformní kandidáti, nastane všeobecný exodus, protože z fakulty odejdou autoři těch největších právnických mouder na světě (obávám se bohužel, že něco tak hrozného okolnímu světu prostě nemůžeme provést, protože my jsme už přece jen trošku obrněni).

Nejspíš by se na cestu (kdyby měl ovšem kam) chystal autor skvělé myšlenky, že veřejným činitelem je každý, kdo aspoň jednou dostal doporučený dopis (protože podle pana bývalého novopečenského studijního proděkana je veřejným činitelem každý, kdo podepisuje veřejné listiny, a podle Nejvyššího soudu je zase veřejnou listinou každá doručenka).

Myslím, že by bylo třeba hluboce závidět každé právnické fakultě, či jakékoli jiné instituci, na které nepůsobí hlasatel podobně inteligentních myšlenek.

Už odedávna nás nejrůznější společenské vědy, třeba i politologie, učí, že ti úplně nejzbytečnější a nejpostradatelnější neustále bájí o tom, že mají kam odejít, ale v případě onoho vědce, který povýšil na veřejné činitele snad až 95% všech dospělých na světě a možná i leckteré děti, se určitě nějaké konkrétní návrhy najdou, dokonce třeba i tři, třeba zcela nesporná a jistá nabídka podpory v nezaměstnanosti, veřejně prospěšné práce, například leštění klik a podobných předmětů, cídění ve staročeském (víme, že staročeši pravívali, že starý člověk už na vlastní boty cídí) i novočeském stylu, případně lezení, o němž nemožno se šířit před dvaadvacátou hodinou.

Největší hvězdou ze všech, pravou olbřímí Betelgeuze, je ovšem k pobavenému gaudiu okolního světa autor převzácné myšlenky, že uplatňování práva soukromého jest zcela nezávislé na uplatňování práva veřejného, jak velice lapidárně, jakkoli zcela nesmyslně, praví návrh starého občanského zákoníku hned v § 1.

Pro ovládnutí mas nepotřebujete myšlenku, ale heslo, hlásal svého času sice osvědčený lump, ale taky zkušený rozvraceč veškerého pořádku Vladimír Iljič.

Protože používat dnes politické heslo: Řešení místo strašení by už bylo jen prodejem použitého zboží, a protože všichni dobře víte, co bychom v novopečenských hlavách hledali marně (kromě obvyklých hmot v hlavách se zpravidla nalézajících mám tentokrát na mysli cosi skutečně éterického, totiž myšlenku), nezbývá než nějak překroutit to, co se už osvědčilo, takže tu máme pro změnu: strašení místo řešení.

Na druhou stranu si ovšem musíme uvědomit, že kdyby náhodou novopečenská klika poznovu obloudila studentský a učitelský lid a ujala se moci, bylo by opravdu všechno jen báječné:

Studenti by sice byli vyhazováni tempem čtyři sta za měsíc, ale ne všichni (nejmíň tři či čtyři by zůstali), všeobecně oblíbený pseudostudent by naopak bez jediné zkoušky mohl studovat ještě několik funkčních období a navíc by spolu s několika dalšími konečně opět pobírali dvacetitisícová stipendia (a kdyby povyhazovali dost studentů, mohla by být dokonce i větší), doktorské zkoušky by zase mohli složit jen příznivci vedení, a protože jich je žalostně maličko, byl by to skutečně elitní klub, učitelé by zase mohli odevzdat každý měsíc na oltář novopečenských odměn desetinu svého platu, a ti otrlejší by to mohli vydržet klidně i deset měsíců, zase by se po schodech proháněl studijní proděkan s tím strategickým a významným pološeptem by konzultovali, koho ještě nutno korektně zakousnout pro zvýšení úrovně místní vědy.

Apropos, jakýsi plátek v naprosto mylném domnění, že neumělé novopečenské kotrmelce ještě někoho zajímají, kdesi na stránkách zasutých hluboko na samém konci čísla informoval o celkem bezvýznamné skutečnosti, že se bývalí novopečenci spolu rozhádali, přičemž s nezměrnou invencí přirovnal plzeňská práva k Bejrútu. To přirovnání kupodivu rozhodně nijak nepokulhává, když si totiž vygooglujete Bejrút, dočtete se, že šlo o kvetoucí kulturní centrum, už od římských dob proslavené svými vysokými školami, mimo jiné právnickými, označované jako Paříž Východu (někdy i Švýcarsko Východu), poté, co se mocichtivé kliky pokusily města zmocnit, bylo však prakticky zničeno a jeho význam upadl. Vážně Vám to nic nepřipomíná?

« Zpět