Běžecká

I když zákon přeměny kvantity v kvalitu zformuloval až Georg Wilhelm Friedrich Hegel (sakra, taky to byl rychlostudent, za necelé tři roky zvládl filozofii i teologii, a ještě pak navíc napsal celkem tlustou knihu o filozofii práva), známe ho určitě všichni.

Když dáme k sobě dva malé kousky uranu, nemáme jeden dvojnásobně velký kus uranu, ale díru kilometr na kilometr, neboli průšvih kupodivu jako vrata.

Ovšem pokud nasypeme veškeré potřebné komponenty na hromadu a ještě větší hromadu a ještě větší hromadu, klidně i na největší hromadu na celém světě, superpočítač stejně nezískáme a budeme mít pořád jen haldu harampádí. Takže, jak kdy.

Už jsem si dovolil připomenout, že mimo jiné třeba nedávný Rexlex přinesl informaci, že pan mediální ministr oné podle novin kmotrovské spravedlnosti předkládá kromobyčejně nekvalitní návrhy právních předpisů (tedy pokud nepředkládá, jak se mu poslední dobou nějak stává, návrhy dokonce úplně jiné, než hodlal předložit a než které halasně avizoval na virtuálních prknech, jež prý tvoří svět).

Jestliže obvyklý ministrem oné podle novin kmotrovské spravedlnosti předkládaný návrh obsahuje obvyklé penzum hrubých chyb či nesmyslů, pak s rozsahem návrhu logicky a ovšem i dramaticky roste rovněž suma chyb. Příkladem může být třeba podivnost označovaná jako návrh nového občanského zákoníku. Když se do něj zahledíte, což nedoporučuji při úplňku (tedy dnes), za zachmuřeného, vlhkého počasí (tedy dnes) či kdykoli, kdy právě nemáte náladu veselou a nezměrně skotačivou (jinak byste při tom pohledu mohli upadnout do nečekaně hluboké deprese), mám obavu, jestli už náhodou nedošlo k přeměně kvantity v kvalitu.

Je tedy záhadou, jde-li pořád ještě o větší a větší (dosavadními úpravami návrh zatím vždy významně narostl) hromadu harampádí, pochopitelně právnického (i když u některých paragrafů dohledaných až do temného středověku už může nastat proměna z harampádí do starožitnosti)? Anebo nastala změna kvality a máme tu, hm, průšvih jako vrata?

To jest, jestli se náhodou chyby a chybičky nenakupily natolik, že z nich vzniklo jediné mohutné, hm, jak jen to říci před tou zatrolenou dvaadvacátou hodinou, celkově nepodařené dílo?

Jestli na světě existuje někdo, kdo zásadně a nikdy nepropadá depresi, zejména pokud je v okolí dost dobrůtek, jsou to určitě mývalové. Naše překrásná mývalice Matylda je svou povahou hanebná útěkářka a tak už se těší na tu neobyčejnou legraci, až bude návrh nového občanského zákoníku přijat, což podle ní povede k doposud nevídanému rozkvětu maratónského běhání.

Podle § 1039 odst 2 onoho podivného návrhu se totiž zajaté zvíře stává zvířetem bez pána, pokud uteče a jeho vlastník ho soustavně nestíhá. Matylda se už těší na ty nešťastníky, kteří masivně investovali do divokých koní, gazel či gepardů, a budou je s funěním a lapáním po dechu nepřetržitě stíhat.

Schválně, zkuste hádat, jestli to vydrží déle stíhající majitel, nebo prchající gazela?

No, jen se zastav, vlastníčku, a budu bez pána, řehtá si mustang zvesela přes rameno. Konec konců, i obyčejný mýval, ačkoli je vzhledově zpravidla zaměnitelný s koulí, se umí valit hodně rychle a hodně dlouho, takže si myslím, že jedinci, kteří by ve smyslu zákona byli schopni ho nepřetržitě stíhat, jsou poměrně vzácnou raritou.

Podle § 1040 odst. 1 si zkrocené zvíře, které vlastník nestíhá ani se samo do šesti týdnů nevrátí, může přisvojit vlastník pozemku a na veřejném statku kdokoli. Zvířátka už se těší, až na obecním chodníku někdo zaklapne po šesti týdnech stopky a půjde si ulovit ochočeného tygra, medvěda nebo i medvídka. Mají totiž krásné, dlouhé zuby a rozhodně neškudlí nějakým tím cvaknutím chrupem.

Jak to tedy je? Hromada harampádí nebo průšvih jako vrata? Hlasujte, teď!

« Zpět