Bílá smršť

To, že o sobě někdo povýšeně mumlá, že je politolog, ještě neznamená, že to tak je, ve skutečnosti jde o úřední osobu, jež vynáší (a to ve všech významech tohoto slova) úřední výroky, i když v současné době (ba i dříve) vysoce nezákonné.

Jak nám paní šéfová ozřejmila na své milé veřejnoprávní televizi, o udílení či neudílení akreditace rozhoduje de facto ona sama, a díky tomu má (tedy podle sebe samotné) nezadatelné lidské právo šířit poplašné zprávy, ačkoli podle vyjádření sekretariátu Akreditační komise bude její verdikt sepsán až někdy kolem 15. února.

Plzeňští studenti dobře vědí, že protiústavní stanovisko Akreditační komise představuje tzv. „jiný zásah veřejné moci,“ proti kterému náš právní řád ochranu poskytuje. Je skvělé, že se jí rozhodli použít. Akreditační komise se totiž skutečně jeví jako prapodivný útvar, či spíše patvar, nepodléhající podle přesvědčení své šéfové žádné veřejnoprávní ani jiné kontrole (a tudíž ovšem zjevně protiústavní). Dokud v jejím čele byli slušní lidé, nezpochybnitelné, úctyhodné osobnosti, celkem to nevadilo. Ale to bylo už dávno.

Nelze doufat ani v královskou milost. Jednak proto, že díky paní šéfové a jí podobným u nás sice v některých oblastech panuje tuhý, temný absolutismus (osvícení Habsburkové by se za něj hluboce styděli), ale v monarchii přesto nežijeme, jednak pan král podle všelijakých akreditačních úniků sám obcházel akreditátory, aby byla vzdorná plzeňská práva zaříznuta (míněn král justiční mafie, zvolený na stejnojmenných stránkách s pohodlnou, nejméně desetinásobnou převahou hlasů vůči všem svým předchůdcům, kolegům a exkolegům, jinak pan ministr podle jedněch novin spravedlnosti kmotrovské a podle jiných pro změnu nespravedlnosti).

Fakt je, že ze západočeské právnické fakulty odešlo nebo bylo odejito množství učitelů. Povídá se, že někteří mají v nynějším honu na čarodějnice prsty. V minulosti celkem nedávné ovšem hodně mluvili a mluvili o tom, jak hluboce srdeční záležitostí pro ně je plzeňská fakulta, a co všechno by pro ni neudělali.

Nevím sice, zda i o tom mluvili o vínka s paní komisní šéfovou. Ale když jim fakulta vždycky tak ležela na srdci, co kdyby tedy vyzvali (mohou klidně i mezi připíjením s ní) paní šéfovou, aby už konečně dala plzeňským právům pokoj, a soustředila se na jiný, podobně ušlechtilý cíl (klady mučení zajatců, vychvalování severorejské demokracie; zde by navíc stačilo oprášit již napsané, či něco podobného).

Asi nezbývá, než bílá smršť.

Vážené kolegyně, vážení kolegové, studenti plzeňských práv, jak Vám napsala jedna ze skvělých absolventek: i Vy budete (tak jako ona a tisíce dalších) hrdými absolventy FPr ZČU.

V onom znamení zvítězíš, píše se už v bibli. V bílém znamení, dodejme aktuálně.

Plzeňská práva zvítězí nad lží a nenávistí.

« Zpět