Bílý zítřek

V podvečerním čase nám nový pan děkan plzeňských práv vysvětlil, že paní komisní šéfová buď neumí počítat do devíti (tolik je na plzeňských právech profesorů), nebo do jedné (tolik tvrdí paní komisní šéfová, že jich tam je), zatímco paní televizní moderátorka v zapálené snaze odvést pozornost od pochybení a zvůle Akreditační komise co nejdál národu vysvětlila, že je třeba neprodleně zrušit Českou televizi, a ovšem také například vládu.

Je totiž zcela evidentní, že v obou těchto institucích v minulosti působili nesmírně aktivní přisluhovači zločinného totalitního režimu, takže se tu dědičný hřích přímo vnucuje. Já samozřejmě nepřipouštím, že by paní komisní šéfová o plzeňských právech mluvila v roce 2009 (a možná ani kdykoli jindy?) pravdu, ale i kdyby, jaký to má význam z hlediska náležitého personálního zabezpečení studia v roce 2012?

Prostě zrušíme televizi, protože v ní tehdejší redaktoři hřímali proti pokroku, demokracii, svobodě a spravedlnosti a oblbovali nás totalitní ideologií. Zrušíme vládu, protože její členové nás kdysi oblbovali zločinnou totalitní ideologií a ještě k tomu zneužívali svých funkcí! Sakra, teď mne napadá, zrušíme Akreditační komisi z úplně stejného důvodu.

Život tropí hlouposti. Paní komisní dnes pustili k založení protikorupčního fondu pojmenovaného po Otakaru Motejlovi. To byl ten skvělý, slušný a moudrý člověk, člen vědecké rady plzeňských práv v našich časech a ministr skutečné spravedlnosti, který v listopadu 2009 řekl (ČTK, 18.11.2009), že kdyby Ústavní soud nezrušil volby, bylo by o čem psát a nebylo by třeba skandalizovat fakultu, která má skvělé pedagogy i parametry. A pak že život netropí hlouposti.

Zítra živý řetěz studentů plzeňských práv podruhé vmete rukavici (doufám, že boxerskou) do (mocí?) opile naduté tváře nezákonnosti a bezpráví, křivdám motivovaným jen úpornou mediofilií a bezprecedentnímu pošlapávání práva tisíců mladých lidí na život podle jejich představ.

Proti zlobě, zášti, závisti a zvůli budou bojovat ti, kdo mohou být závistivou záští televizní profesorky přímo dotčeni.

Podle § 68 odst. 1 zákona o vysokých školách se správní řád nevztahuje (stručně řečeno) na studování na vysoké škole, na všechno ostatní však podle § 105 téhož zákona ano (pan Korbel to trošičku obrátil, ale to se tak občas stane, že se něco udělá naopak). Správní řád se tedy vztahuje i na počínání Akreditační komise, dokonce i na to nezákonné.

Podle § 27 odst. 2 správního řádu je účastníkem řízení každý, kdo jím může být přímo dotčen (podle § 28 odst. 1 dokonce i ten, kdo to jen tvrdí, dokud se nerozhodne o opaku). Když se s Vámi nějaká nadutá úřednice nechce bavit, prostě se přihlaste jako účastníci řízení. Potom bude muset (což asi stejně nebude vědět, takže nezákonnost jejího podivného počínání bude ještě plastičtější). Ale vlastně už stejně minimálně každý právník ví, že si počíná totálně nezákonně.

« Zpět