yto stránky nebyly vytvořeny kvůli osobní prezentaci. Existují jen proto, aby podpořily boj skvělých studentů a učitelů plzeňských práv proti bezpráví a zvůli. Na těchto stránkách budou proto přinášeny důkazy toho, že Fakulta právnická byla a je fungující institucí s dobře zvládnutým systémem výuky a vytvořenými kriterii pro hodnocení studentů (jak pravila zpráva Akreditační komise v červnu 2008). Tvrdit něco jiného je lež.
Doc. JUDr. Milan Kindl, CSc.
Když vidím, jak podle moudrých knih býložraví leguáni soutěží s nebeským ptactvem, kdo ukradne z opuštěného talíře víc kostí (nejradši ovšem rybích, o krabích zbytcích ani nemluvě), je na první pohled zřejmé, jak konkurence rozvíjí intelekt dotyčných tvorů a jejich schopnosti. My u nás doma (což je teď, pravda, pár tisíc mil daleko) máme sice místo opuštěných kostí a ohlodaných krabích pozůstatků něco daleko méně chutného, ale o to většího (občanský zákoník), takže kam se na nás s rozvojem intelektu leguáni hrabou.
Konkurenci je samozřejmě třeba podporovat, avšak pochopitelně jen tehdy, pokud je zdravá, prospěšná a samozřejmě standardní. To dobře rozeznává opět právě nový občanský zákoník, či spíše jeho autoři, což je samozřejmě tak zvaný plurál majestaticus, kdy o sobě panovník či podobně významná osobnost mluví v množném čísle. Například Karel IV. ve svém vlastním životopise o sobě píše: „my jsme odmítli, čeho jsme nemohli zastati se ctí.“ I když teď mne napadá, jestli je ten dávný mocnář tím nejlepším příkladem, vždyť na pařížské univerzitě úspěšně studoval jenom od roku 1328 do roku 1330, a vzhledem k tomu, že se navíc narodil až v roce 1316, byl nejen protekční spratek, což lze u mocnáře ještě pochopit, ale navíc i prapodivný rychlostudent (jeho kosti tlející ve svatovítské katedrále mají kliku, že o něm jedna paní komisařka nikdy nezaslechla, a ještě větší štěstí má ta obskurní vysoká škola, která mu tak protekční studium umožnila, nějaká, pst, ať to neuslyší, Sorbonna či tak nějak).
Pomiňme však nestandardně studující majetát a vraťme se ke zdravé konkurenci. Například zástavní věřitelé si až donedávna hověli na výsluní svých práv, takže jim nový geniální zákoník vytvořil opravdu zajímavou konkurenci, když v § 1341 odst. 1 upravil situaci zástavního dlužníka, jemuž vznikne zástavní právo. Abyste si, pánové zástavní věřitelé, případně paní a slečny zástavní věřitelky, nemysleli, že snad nad Vás není. Kdyby Charles Darwin sám nebyl délkou svého studia (od podzimu 1827 jen do ledna 1831) krajně podezřelý, jistě by si zasloužil radost z ustanovení § 1341 našeho občanského zákoniku, které plně podporuje nutnost konkurence v přírodě.
Naopak, jinde konkurence rozhodně na místě není, neb by byla nezdravá. Proto také, jak už jsem kdysi připomínal, smíme krást elektřinu bláhovcům, kteří ji vyrábějí pro vlastní potřebu, neboť podle § 497 občanského zákoníku se ustanovení o hmotných věcech užije jen na ovladatelné přírodní síly, s nimiž se obchoduje (takže výrobcům, kteří energii bohulibě vyrábí na kšeft, ji samozřejmě krást nesmíme).
Konkurence sem, konkurence tam, občanský zákoník nás prostě rozvíjí úplně stejně jako pozůstatky krabů leguány. Koho by zajímaly třeba nějaké černé díry, o nichž bádal pan Stephen Hawking v čase, který ušetřil tím, že vysokou školu nestandardně vystudoval za tři roky (1963–1966)? Jenže víme, že díky novému občanskému zákoníku můžeme parádně šikanovat souseda a požadovat, aby upravil svou stavbu tak, aby z ní na cizí pozemek nepadal sníh a led či nestékala voda. Ještě rádi budou vlastníci staveb přestavovat své domovy na černé díry, z nichž, jak známo, neunikne nic, a tudíž ani led, sníh nebo voda.
Jedině díky našemu skvělému občanskému zákoníku budeme za čas bydlet v dírách, pochopitelně černých, a když se budeme opravdu snažit, budeme díky němu také opravdu inteligentní. Jako leguáni.