Blázni se těšili

Já vím, blázni se těšili...

Některá média nás nepřejícně informují, že notorický pan exministr nemůže vyjít s hanebným poslaneckým platem, který mu jako jediný zbyl (pouhých 84 900,– Kč) a že by si tudíž logicky tuze rád polepšil místopředsedovským příjmem o nějakých devětačtyřicet tisíc vyšším (přesně o 49 700,– korun), a hned troškařsky vzdychají, že lepší židle pro pana exministra vyjde národ na šest set tisíc korun ročně.

Ve skutečnosti však velice hrubě podceňují masivní úsporu, jež se poměrně záhy zcela neodvratně dostaví a jež bude časem dosahovat možná i čtyřnásobku toho, o co nás vyjde dráž pan exministr.

Je totiž přece celkem notoricky známou věcí, že jednání Poslanecké sněmovny přenáší v přímém přenosu veřejnoprávní televize. A vzhledem k nehynoucí a horoucí vzájemné lásce notorického pana exministra a veřejnoprávní televize (ne snad nějakých jejích představitelů, či snad jen některých moderátorů, ale celé instituce) by se pan exministr nehnul ze světla ramp (a tudíž z místopředsedovské židle). Časem by to ostatní místopředsedy asi přestalo bavit, a jejich platy by tudíž národ mohl následně uspořit. Ve skutečnosti by tedy šlo o skvělou investici do budoucna.

Kdyby se navíc podařilo prosadit přímé přenosy z jednacího sálu sněmovny i mimo její jednání (schůze), kdy by tudíž až na předsedajícího místopředsedu byl jednací sál prázdný a tichý, mohla by nastat masivní úspora nákladů i na straně veřejnoprávní televize. Prezentující se notorický pan exministr, v té době již asi notorický pan místopředseda, by totiž stále jen seděl na oné dobře placené židli, takže by postačila jedna nepohyblivá průmyslová kamera a zbytek techniky dotyčného programu veřejnoprávní televize by mohl být úspěšně rozprodán ve veřejné dražbě.

Samozřejmě nutno říci, že sedět na místopředsedovské židli by navíc bylo pohodlnější, korektnější a transparentnější, nežli za podobný peníze postávat na fakultním schodu a opakovat do kamer slovo reforma, případně za mírně nižší peníz postávat na ministerském chodníku a pro změnu opakovat do kamer slovo reforma.

Všichni si přitom dobře pamatujeme, jak pan exministr věnoval bezmála veškeré ministerské úsilí tomu, aby z jejich funkcí odvolal všechny ty neschopné, špatné, zkorumpované a já nevím jak ještě hrozné osoby, které do nich původně jmenoval.

I to v sobě ovšem skýtá naděje až neuvěřitelné.

Pokud by se totiž výše popsaný trend nezměnil (a určitě není sebemenší důvod jej měnit, ba naopak), mohl by z místopředsedovské židle notorický pan exministr, v té době vlastně už jiný notorický pan (totiž místopředseda) hubit všechny ty špatné, nevhodné a já nevím jak ještě hrozné předpisy, které původně sám prosazoval. Třeba (kdybychom měli jako národ opravdové štěstí) i nový občanský zákoník.

Já vím, že blázni už se těšili, jak budou moci svědčit bláznům (podle § 39 odst. 2 nového občanského zákoníku brání-li někomu v jednání duševní porucha či podobné omezení, musí zde popsaný úkon podepsat svědci, ti sice nesmí být nevidomí, neslyšící, němí nebo neznalí příslušného jazyka, ale řečeno řečí zákoníku z roku 1811, blbí mohou být po libosti).

Já vím, že se blázni těšili, jak budou moci navzdory svému bláznovství uzavírat platné smlouvy (například podle § 46 odst. 1 nového kodexu smlouvy o nápomoci, přičemž podpůrců může být libovolné množství, srov. § 45 téhož zákona).

Já vím, jak se blázni a jejich kamarádi z mokré čtvrti těšili, že hospodští přátelé vytvoří pro blázny opatrovnickou radu (na schůzi může každý bláznův kamarád, i kdyby nebyl pozván, podle § 427 odst. 2 nového kodexu volit opatrovnickou radu stejným jedním hlasem jako bláznův otec, matka či třeba bratr), jež jim umožní jejich bláznění i nadále i proti hnidopišskému odpírání ze strany osob blízkých, zejména příbuzných.

Já vím, blázni se těšili.

« Zpět