Blýskání?

Že by se snad skrze smogová mračna blýskalo na lepší časy? Když chcete toho či onoho politika dostat, podívejte se na výsledky jeho práce. Nikoli však diplomové, píše se například na Českém portálu velice rozumně. I to, co se zdá jako objevné dílo, jeví se po letech logicky jako hotová pitomina, dodává se tamtéž. No, a v jižní Koreji navíc uvažují, že by vězeňské dozorce nahradili roboty.

Kdyby tenhle trend pokračoval, a roboty by nasadili místo některých ministrů, případně jiných funkcionářů, byl by to bohužel konec novopečenských mluvnických perel: třeba co má dělat „čerství absolvent,“ abych citoval bývalého pana novopečenského studijního proděkana, který se navíc podle vlastního sdělení trochu „ochomítal“ kolem občanského zákoníku (je to na něm vidět). Roboti schopní práce s textem by totiž určitě měli v paměti vyjmenovaná slova, takže ani roboty s hlavou (typu dutohlav) ani roboty s nástavci místo hlavy, ani roboty bez hlavy (např. prosté, tupé čističe) nelze navzdory jiným podobnostem zaměnit s někým, kdo vyjmenovaná slova neumí.

Zatímco v Asii přemýšlí o nasazení robotů, nás nový občanský zákoník progresivně vrací do supermoderních časů pozdního feudalismu (jazykově nás ovšem vrací mnohdy do časů mnohem dávnějších).

Když se podíváte do slovníku tentokrát pro změnu nikoli na pana ministra oné podle novin kmotrovské spravedlnosti (stejně tam najdete jen odkazy na jeho partnery, jako třeba ve Wikipedii), ale na něco docela jiného, ověříte si, že vysoce aktuální návrat do středověku autoři nového občanského zákoníku vzali nesmírně vážně a se vší zodpovědností.

Nejenže po několik let překládali stařičké paragrafy ze standardní staročeštiny do jejích podstatně starších verzí, ale také se pečlivě připravovali na sladký život podle moderních feudálních předpisů.

Posuďte ostatně sami. Ve středověkých časech sedávali lidé zpravidla v krčmách, kde se kromě zábavnějšího opilství věnovali i vážným věcem, především všelijakým důležitým poradám, případně tyto významné činnosti s opilstvím zajímavě kombinovali.

Když si znovu kliknete na Úvahy a potom na Ilustrovaná II, zjistíte, že důležité porady o tom, jak co nejúčinněji zavařit plzeňským právům, například tématické porady paní šéfové nejmenované Akreditační komise s jediným opravdovým studentem, který podporoval novopečenské pedagogy (především finančně), případně s osobou vystupující pod pseudonymem statutární proděkan (jde o onoho profesora, který nám přeložil nový občanský zákoník ze staročeštiny do jazyka ještě mnohem staršího), se odehrávaly ve stejném prostředí, jako v dobách feudálních, neboli v krčmě. Aby nedošlo k záměně, jak studentský pan sponzor, tak i pan profesor, vulgo statutární proděkan, jsou vždy osobami vpravo, zatímco paní šéfová je osobou vlevo. Pokud kliknete omylem jen na Ilustrovaná, nemylte se, prosím, v takovém případě jste totiž úplně vedle, protože radostným úsměvem Vás tam neobšťastňuje nikdo ze jmenovaných, ale krokodýl.

I pokud jde o jiné zábavy, byli a jsou tvůrci i podporovatelé nového pseudokodexu rovněž nebývale důslední.

Například pokud jde o používání nájemných šašků, ve šťastných feudálních časech obzvlášť oblíbené.

Zvlášť oblíbenou zábavou byly pochopitelně také popravy bez ohledu na vinu či nevinu (je to přece zábava!) a také všelijaké hony a štvanice, v dobách válečných i na lidi, přednostně na lidi staré či z feudálního úhlu pohledu jinak neužitečné.

Uštvat bezohlednou, štvavou kampaní starého člověka, vyhnat ho soustavným popichováním, samoúčelnou dotěrnou kritikou a všestranným napadáním od rodiny třeba až někam do prochladlého lesa, páni, to je přeci ten správný návrat k tradicím a ta správná úcta k nim. Páni, to je přece ta správná, moderní zábava!

« Zpět