Bobří

Konečně jsem díky jedné kratičké aktuální zprávičce pochopil, jak úžasně se snažili bývalí novopečenci, ba i ona dáma, jež je ideově, ba i jinak předběhla, chránit plzeňská práva. Konečně je to jasné: za poslední roky se totiž u nás bobři rozmnožili téměř šestkrát. Obrana proti bobrům je poměrně nákladná a nepříliš účinná, avšak někteří strážci ohrožené zámecké parky brání před nenechavými zubisky chlupatého ohroženého druhu tím, že natírají stromy vlčími výkaly, což prý proti bobrům pomáhá.

Ačkoli jsme o tom neměli ve své prostoduché naivitě ani nejmenší potuchy, byla zřejmě plzeňská práva výrazně ohrožena bobry. Nebo se aspoň bývalí novopečenci rozhodli vypořádat s možností, že by se někdy v budoucnosti, třeba i velmi, velmi vzdálené, bobři rozhodli plzeňskou fakultu ohlodat. Jen tak lze přece vysvětlit, že se pedagog rozhodne pokálet vlastní alma mater všelijakými pomluvami a kydat na ní všelijaké svinstvo. Bohužel vlků je v naší krásné vlasti poměrně akutní nedostatek, a tak si novopečenci vypomohli plácáním hnojiv vlastní provenience, ovšem za využití principu homo homini lupus est, který do češtiny překládáme maximou, že člověk člověku vlkem.

Jak prozíravé se ovšem ukázalo novopečenské preventivní kálení! Fakulta, studenti i učitelé byli pokydáni sice v předstihu už předloni, ale už letošního 5. května jsem si dovolil informovat, že zavalití hlodavci dorazili do Plzně (z čehož se tehdejší tisk kupodivu radoval).

Nyní jsou bývalí novopečenci na zaslouženém odchodu (jak se zdá, zatím marně hledají, které další škole hrozí ohlodání od bobrů). Na fakultu za poměrně krátké, leč intenzivní, období svého panování nanesli tolik ochranných vrstev, že se k ní žádný bobr nepřiblíží aspoň sto let (navíc už fakulta díky jejich skvělému, vysoce fundovanému hospodaření nemá na platy nejen pro ostatní, ale ani pro ně, tak co tam?).

Samozřejmě, nevděk světem vládne, a když se nepochválíte, kdo by to dělal za Vás? Že novopečenci poplivali vlastní školu, její studenty a své kolegy, činili tak jen a jen pro její štěstí, pochopil jen málokdo, ačkoli na sebe pro štěstí občas taky pliveme (i když ne tolik a ne tak jedovatě).

Když už si novopečenci nemohli zajistit úctu a důstojnost (to, jak sami uznáte, by byl úkol nejen nadlidský, ale skutečně nemožný), pokusili se nás ostatní alespoň obveselit tím, že úctu a důstojnost zajistí tomu, co nakydali na školu, její studenty a na své kolegy (z nichž ovšem velkou většinu se pokusili udělat bývalými studenty a bývalými kolegy).

Do podivného dokumentu, který označili (nejspíš žertem) jako návrh nového občanského zákoníku, totiž včlenili dnes již nesmrtelné ustanovení o tom, že každý má právo na to, aby bylo důstojně naloženo s tím, co pochází z jeho těla, ba dokonce, že má právo se dožadovat informací, jak moc důstojně s tím bylo naloženo.

Jsou ovšem i tací, podle hlasu lidu spíše také, či takové, jež nepochopily dějinnou úlohu novopečenstva, které se musí vydat chránit před bobry další a další školy, například (když už to nevyšlo s Jihočeskou univerzitou) prý vysoké školy manažerské informatiky, a hodlají z pozice šéfek všelijakých podivných komisí středověkého typu šikanovat školu, kterou již novopečenci pokryli protibobří ochranou měrou více než vrchovatou.

Což by jaksi neměla:

V právním státě přece nelze připustit, aby rozhodovala osoba na výsost podjatá, jež v minulosti opakovaně demonstrovala svůj zájem na určitém řešení zkoumané situace, a ještě před samotným zahájením jakékoli kontrolní činnosti, zejména v roce 2009, se hlasitě vyjadřovala k tomu, co bude posléze kontrolou zjištěno, takže vyslovila například závěr o čtyřech stech studentech, kteří vystudovali nestandardně, ačkoli i superpodjatá komise, v níž novopečenci sice objektivně a nestranně kontrolovali své vlastní studium, ale hlavně studium všech, které neměli rádi a jimž záviděli, jich vyšťourala sotva procento prorokovaného množství, namísto nestranné kontroly naopak aktivně pomáhala spoluvytvářet negativní obraz fakulty v očích veřejnosti a opakovaně vyslovovala celou řadu vlastních, nijak nepodložených domněnek o pochybeních, jež nakonec nebyla zjištěna, přičemž je vyslovovala předem, podstatně dříve, nežli byly vůbec kontrolní procesy na fakultě zahájeny, soustavně předjímala rozhodnutí Ministerstva školství, mládeže a tělovýchovy i Akreditační komise, a v médiích předem prohlašovala, jaká tato rozhodnutí v budoucnu budou, prostě a dobře neskýtá ani sebemenší záruku nestranného posuzování a spravedlivého rozhodování, takže logicky nemá právo nic posuzovat a rozhodovat, na což by někdo kompetentní rozhodně měl upozornit.

« Zpět