Bobří a pekelná

Ať jen si novopečenci srdceryvně lkají nad tím, jak neskutečně stupidně se sami nachytali, když ohlásili vlastní odchod z plzeňské právnické fakulty v liché (a dětsky naivní) naději, že zbytek světa stráví jaro tím, že je bude zoufale přemlouvat, aby jen proboha dál a dál co nejvíc a co nejhůř pomlouvali svou alma mater, likvidovali studenty, učitele, školní rozpočet, jakož i celou školu.

Maskotovi plzeňských kmotrů (řečeno slovy pana ministra školství, který má jistě pravdu) mezitím novináři kupodivu přišli na statisícové odměny vyplácené poněkud zvláštně (totiž Bůh sám ví, za co) oblíbené asistentce.

Tisk jen zatím nepřišel na to, že poté, co byli on i ona, bohužel jen nakrátko, odejiti z ministerstva, uklidil ji soudružsky právě na plzeňská práva, jen tak, aby měla pár korun na kafe. Vzpomeneme-li, že honorář svého pana náměstka, který, jak se ukázalo, dosahoval šesticiferných čísel za netvůrčí opisování jednoho a téhož odebíračského blábolu (dokonce i se stejnými chybami mluvnickými, stylistickými a početními), charakterizoval svého času týmiž slovy, můžeme se těšit, jakých odměnových objevů se ještě třeba dočkáme.

Jarní počasí, jakkoli i v květnu ještě aprílové, však jinak zřejmě odvrátilo už i nejzacyklovanější regionální pisatele od vymýšlení nezvykle pokleslých titulků typu „plzeňská práva potápí odchod reformátorů“ (neboť ti, kdo odcházejí, nereformovali nikdy nic kromě svých platů a odměn, jež však naopak zreformovali tak úspěšně, až to málem položilo fakultní rozpočet, a za druhé, jejich odchod potápí školu asi tak, jako usilovné vylévání vody z loďky potápí ono plavidlo).

Západočeský region se proto raduje či neraduje z daleko důležitějších zvěstí, například ze zprávy, že do bezprostředního okolí města dorazili zavalití hlodavci, kteří mají na hlavě porost hustý až 300 chlupů na milimetr čtvereční, neboli bobři evropští.

Ve světle tak významné události, jakou je příchod zavalitých chlupáčů, samozřejmě zcela logicky bledne nejméně tisíckrát avizovaná zprávička o odchodu bytostí z opačného konce spektra porostní hustoty. Navíc odkudsi přicházejí tvorové celkem roztomilí, oblíbení, jen zčásti škodliví, takže snadno zastíní, že kamsi odchází jejich pravý opak.

Ostatně, až bývalí novopečenci skutečně odejdou a přestanou tudíž například vyhazovat od státnic studenty za to, že jejich otcové neprozřetelně sepisují úvodníky kritizující (ostatně velmi umírněně) návrh nového občanského pseudozákoníku, časem se třeba stane, že budou považováni za sice strašidelnou, leč virtuální fikci, za kterou dnes někteří považují například i Usámu bin Ládina, případně za zlé, odporné draky vhodné ke strašení dětí.

Na vysokoškolských chodbách budoucnosti se pak třeba budou skvít varovné tabulky: Neplivejte na zem, neodhazujte nedopalky na schody a židle z oken, nehlučte před zkušebními síněmi, nebo přiletí statutární proděkan, případně jiný létající novopečenec, a odnese Vás do pekelného močálu, anebo ještě hůř, chytí Vás a bude Vám předčítat návrh nového občanského zákoníku.

Jsem si samozřejmě vědom, že mučení je neoddělitelnou součástí pekelných postupů, i když v našem světě je zakázáno a jistě bude zakázáno i v budoucnosti jak blízké, tak i vzdálené. Tiše však doufám, že ani pekelné bytosti se neuchýlí k tak úděsným metodám tortury, jako byla ona posledně zmíněná (předčítání z onoho zákoníkového pseudonávrhu), tím spíše, že by šlo o trest nejen zcela nesnesitelný, ale i nekonečný, a že tedy půjde (zase) jen o prázdné strašení (kterého jsme si ostatně od novopečenců užili tolik, že jsme prostě zvyklí).

« Zpět