Bodovací

Nějaký nový průzkum nám říká, jak moc za posledních několik let poklesla důvěra lidí v soudnictví. I když ponecháme stranou stará dobrá a velice osvědčená přísloví typu: jaký pán, takový krám, případně že ryba smrdí od hlavy, takže samozřejmě není divu, že důvěra lidu v justici padá, přesto si snad jen málokdo bude myslet, že podá-li u soudu žalobu, soudce svolá jednání, předá žalobci dvě kostky a milostivě mu oznámí, že nehodí-li hned napoprvé tři šestky, žalobu zamítne. Spor totiž prohrává ten, na jehož straně není právo, ten, kdo si nepočínal v souladu s právem, ten, kdo si počínal nezákonně.

V tomto světle je třeba poslouchat a číst vyjádření představitelů jedné nejmenované západočeské univerzity, že se jim nijak zvlášť nechce se pouštět ani podle původního šíleného nápadu do odebírání akademických titulů, ani sice opět šíleně, leč nově a moderně, do rušení diplomů, protože by ty soudy nejspíš prohráli (protože spor přece prohrává ten, na jehož straně není právo, ten, kdo si nepočínal v souladu s právem, ten, kdo si počínal nezákonně).

Když někdo předstoupí před veřejnost a hrdě prohlásí: vím, že to, co dělám, je protizákonné, ale přesto se mi moc chce to udělat, měl by si tím nejspíš urychleně vysloužit zbrusu nový obleček, ať již půjde o proslavený mundúr z pruhů nebo třeba docela jinou kazajku (například svěrací). Kdybychom to viděli jinak, museli bychom totiž uctivě smekat před polapenými zloději: oni přece dobře věděli, že krást je protizákonné, ale opravdu moc se jim chtělo to udělat.

Konec konců, zkuste si představit, že Vám někdo přinese elaborát, který je podle něj nefalšovanou obří právnickou perlou (a taky tolik stojí, případně ještě mnohem víc), o kterém však porůznu čtete a slyšíte, že zas tak moc neperlí.

Vaši předražení rádcové Vás přitom ujišťují, že ve správním řádu není ani zmínky o lhůtách, v nichž musíte rozhodnout, ač zlí jazykové tvrdí, že v § 71 (odst. 3) správního řádu se píše, že to musí být nejpozději do třiceti dnů, že v zákoníku práce není nikde ani slůvko o odborech, ačkoli soud to tam už našel, že § 68 odst. 1 zákona o vysokých školách (podle kterého se na studium nevztahuje správní řád) je jen takový vtípek a ve skutečnosti platí pravý opak, že rozhodnutí, které podle zákona může vydat jen děkan, může vydat kdokoli, například uklízečka nebo vrátný, a ještě se na ně ani nemusí podepisovat, anebo že návrh nového občanského zákoníku (viz důvodová zpráva k němu) vychází například z lichtenštejnského občanského zákoníku (ačkoli v Lichtenštejnsku pořád platí ten starý rakouský občanský zákoník z roku 1811, který platil do roku 1950 i u nás) a o jiných (jim) prospěšných nepravdách. Tak se nedivme, že už i představitelé zatím ochotně platícího odběratele těchhle ptákovin přišli na celkem správné hodnocení. Nesouhlasíš s novopečenskými představami o tom, co platí? Takže piš ne. Naopak souhlasíš a řídíš se jimi? Potom piš ano. Celkové hodnocení: ne, dva body. Ano, dva roky (§ 328 trestního zákoníku). Nebo tak nějak. Nebuďme však, přátelé, zapšklí hnidopiši. Co na tom, že se návrh nového občanského zákoníku výslovně inspiruje zákonem, který nikdy neexistoval?

Uznejte, jaké neskonalé štěstí nám všem přinese nová úprava v ostatních směrech. Například právo pastvy se už (podle § 1215 návrhu) nebude vztahovat na špinavá zvířata. A na prasata už vůbec ne, dokonce ani na ta čistá.

Ale když někdo někomu ukradne vepře (jedno zda špinavého nebo čistého), nebo osla nebo loď, zaplatí mu, á, pardon, pardon, omyl, tohle není nový občanský, ale Chammurappiho zákoník (však se mi to hned zdálo nějak příliš moderní!).

« Zpět