Boom či neboom?

aneb o konci odkazu pana doktora Zirma

Sypače uvázly v kolonách, autobusy stojí ve sněhu, chodci se brodí břečkou padající ze střech, takže nás nepochybně čeká už záhy převratný stavební boom, který definitivně zúčtuje s jakýmikoli pokusy krize ve stavebnictví vystrčit sebemenší růžky.

Neboť přece podle § 1019 odst. 1 našeho skvělého občanského zákoníku má vlastník pozemku (například chodníku či ulice, ba co to říkám: především chodníku či ulice) právo na to, aby soused upravil stavbu na sousedním pozemku tak, aby z ní nepadal sníh na jeho pozemek. To by v tom byl čert, abychom vůbec našli dům, z něhož sníh nepadá aspoň trošku. A protože už v roce 2001 bylo v naší krásné zemi 1.630.705 domů, je jich dnes určitě ještě mnohem dřív, takže stavbaři už radostně nezdraví První máj, ale nový občanský zákoník.

Navíc nám tuhle stavební radost nezkalí ani globální oteplování. Ani kdyby už nikdy nezasněžilo (zatím to tak přece jen úplně nevypadá), stavební boom nám to nezkazí. Neboť přece podle § 1019 odst. 1 našeho skvělého občanského zákoníku má vlastník pozemku (například chodníku či ulice, ba co to říkám: především chodníku či ulice) právo na to, aby soused upravil stavbu na sousedním pozemku tak, aby z ní na jeho pozemek nestékala voda!

Nový kodex je prostě a dobře k nezaplacení.

Jak říkají tisíce sportovních sdružení, svazů a unií, dnes spolků, jež budou muset nechat zapsat změny požadované novým občanským zákoníkem do příslušného spolkového rejstříku (podle čl. 11 sazebníku soudních poplatků přijde takový zápis změny u spolku na krásnou tisícikorunu). To sportovci rádi zaplatí, vždyť co je pár set milionů proti tomu, že se už nebudou muset jmenovat sdružení, svazy a Bůh ví jak podobně, ale budou se moci označovat z.s. (kde z. znamená zapsaný).

Co jsou proti těmto výhodám bídné stesky patologů, že nebudou moci pitvat? Protože podle § 115 nového občanského zákoníku zemře-li člověk, aniž projeví souhlas s pitvou, platí, že s provedením pitvy nesouhlasí (přičemž provést pitvu bez souhlasu zemřelého lze jen tehdy, pokud tak výslovně stanoví nějaký zákon, srov. § 113 odst. 2 nového občanského zákoníku) a lékařům je žinantní žádat od pacientů při přijetí do nemocnice souhlas s pitvou.

A že nejčastější transplantací vůbec je transplantace rohovky, která se získává pitvou mrtvého dárce (a ohledně níž si tudíž dnešní novinky stýskají, že je nelze kvůli novému občanskému zákoníku provádět)? Vzpomeňte si přece, jak hlavní pan tvůrce nového kodexu v dobách svého působení na vysoké škole při každé příležitosti vyhrožoval, že odejde do Olomouce, když nebude po jeho. A jak to dopadlo? Když konečně jednou nebylo po jeho, tak ho v hanácké metropoli nechtěli.

Takže to mají olomoučtí za to. Jejich lékař Zirm (Eduard Konrád) přece v prosinci 1905 provedl první transplantaci rohovky na světě (tedy pokud jde o člověka), jež byla shodou okolností dokonce první transplantací vů­bec.

Za prvé to má Olomouc za trest. Za druhé nás přece nový občanský zákoník moderně vrací do středověku a v roce 1905 žádný středověk nebyl.

Za třetí pan doktor Zirm nestudoval v té Vídni nijak dlouho a ještě prý chtěl raději být sochařem, či dokonce spisovatelem.

A konec konců, každý správný mocipán dobře ví, že se lépe vládne hluchým či slepým.

« Zpět