Brdnec

Helmbrechtný búchoř, pléska též jakási, a brdnec. Bú, a obludník!

Zcela výjimečně nejde o citaci z nového, jasným a každému srozumitelným jazykem, ba až lapidárně jednoduchým, plně transparentním jazykem, sepsaného občanského zákoníku, ač terminologická podobnost se supermoderním kodexem je skutečně velice nápadná a jeho tvůrce je skutečně možno s nebývale vysokým stupněm pravděpodobnosti označit za obludníky.

Hlavně však, moc prosím, nemotat do textu háčky, opravdu totiž nejde ani o staré české přísloví, že blba ani pleška nezachrání.

V tomto přísloví ovšem pleška, případně pléška, není hrdá ozdoba některých hlav, ale drobná (plechová) mince zcela nepatrné kupní síly, takže jde o určitou tuzemskou modifikaci biblického zvolání. Aj, pravil totiž Mojžíš, aj, neházejtež perly sviňám. Což tuzemské přísloví moudře doplňuje, že zmíněným tvorů, neradno házeti nejen perly, ale i předměty výrazně nižší ceny.

Bú je, jak známo, v jazyce nového občanského kodexu, tedy ve staročeštině, citoslovce hněvu, zatímco brdec je hrbáč, helmrechtný pak je dočista zkažený a búchoř i pléska znamenají znetvořený. Obludník pak nepředstavuje osobu nevalného či dokonce ohavného vzhledu, každopádně pak zjevu značně nelibého, ale osobu, jež nijak zvlášť neholduje víře a náboženství, ve zkratce nevěřícího a bezbožníka.

Celý ten výstižný text tedy navzdory zmíněné podobě zvolených jazykových prostředků nepředstavuje například vymezení subjektu užívajícího náboženských svobod podle nového občanského zákoníku, ale hodnocení osobnosti subjektu zcela konkrétního, konkrétně krále Richarda III.

I podle proslulého neplatiče alimentů Williama Shakespeara (ještě, že tehdy nebyly řidičské průkazy, protože by o něj za neplacení výživného bezpochyby přišel) byl Richard III. zlým, zkaženým hrbáčem, který se proslavil bezskrupulózní honbou za kariérou (jak vidět, když dva či více dělají totéž, rozhodně to není totéž, protože třeba notorickému panu exministrovi kmotrovské spravedlnosti se za něco hodně podobného, ba stejného, dostalo úcty a mediální, ba dokonce i akreditační pochvaly).

Ačkoli král Richard (panoval pouhé dva roky, od roku 1483 do roku 1485) nezavraždil svou ženu ani své dva synovce, neměl chromou ruku a nebyl dokonce ani hrbatý, stejně se to o něm pořád píše a vstoupil tudíž do dějin jako zlý král Hrbáč.

V těchto dnech se ukázalo, že kosti nalezené pod parkovištěm v Leicesteru jsou skutečně jeho (že nebyl vrah a mrzák se ukázalo už dávno, ale stejně tomu už nikdo nevěří). Samozřejmě ho tehdy nepohřbili pod parkoviště, ale do kláštera, jenže král Jindřich VIII. s kláštery hbitě zatočil, takže zbourali i ten leicesterský.

Jindřich VIII. by ostatně pro mnohé dnešní pány, a hlavně dámy, mohl být vzorem, ne snad v tom, jak hltal litry vína či v opilosti vymýšlel všelijaké nehoráznosti a nesmysly, hlavně to, jak krutě zatočit s těmi, kdo ho dost neobdivují.

V tom není třeba se inspirovat, to dnešní notorické paní předsedkyně zvládnou i bez něj, zejména s využitím leninské zásady, že komise nevyšetřuje a nesoudí, ale zneškodňuje.

Inspiraci by ovšem mohlo poskytnout, jak nakládal s všelijakými rychlostudenty: například ohavného rychlostudenta práv svatého Thomase Mora dal pěkně popravit.

Na druhou stranu i jeho dcera (Alžběta I.) se dala zlákat démonem rychlostudentství (studium latiny, řečtiny a mnoha dalších jazyků úspěšně ukončila už v sedmnácti letech!). Co taky čekat od kriminálnice (Alžběta I. strávila skoro rok ve vězení, z něhož se dostala jen pod plytkou záminkou, že byla nevinná)?

To kdyby za Richarda III. existovaly noviny, copak by o něm asi tak psaly? Helmbrechtný búchoř, pléska jakási a brdnec.
Bú, a obludník!

« Zpět