Broučkiáda?

Že by nakonec za novým občanským zákoníkem přece jen stál nějaký právník?

Že by nám tedy nakonec cestu přece jen ukazovali právníci?

Když si přečtete nový občanský zákoník, samozřejmě se Vám nebude chtít této neuvěřitelné větě přikývnout, ale širší souvislosti přece jen nevylučují, že by v tom nějaký právník přece jen mohl mít prsty.

Alespoň nějaký dřívější právník, který soudobé reformátory inspiroval.

Někdejšímu právníkovi Svatopluku Čechovi nestačilo, že byl odporný právník, ještě si musel svůj kredit soustavně zhoršovat tím, že psal beletrii. To svého času času velký myslitel Josef Visarionovič Stalin odhalil jako zvlášť ohavný nešvar, když nebral vážně prezidenta Zápotockého kvůli jeho literární činnosti a z týchž důvodů si nevážil ani Sira Winstona Churchilla (což bylo ostatně vzájemné).

Čelné české marxistky samozřejmě následují vzoru velkých vůdců, ať už to byl malý velký Vladimír Iljič (proslul krom jiného myšlenkou, že řešením každého problému je komise, jež nevyšetřuje a nesoudí, ale zneškodňuje), Stalin (podle něhož lež je dobrým nástrojem politického boje) či skvělý vzor tuzemský (že by Tuzemák?), který krom opilství proslul i nápadem odebírat spolu se životem a svobodou i akademické tituly, takže se stal vzorem obzvlášť následováníhodným.

Svatopluk Čech sice stihl odsoudit známého rychlostudenta Karla Hynka Máchu, jehož po přečtení Máje označil za člověka, který je z poloviny bláznem, zatímco z druhé šílencem, ale neodsoudil ho kvůli jeho nestandardně krátkému právnickému studiu, ale kvůli jeho chmurné básni o času lásky, takže si žádný pardon nezasloužil.

Přesto se však ukazuje, že možná posloužil jako ideový vzor tvůrcům našich oblíbených reforem, včetně díla nejreformnějšího, nového občanského zákoníku.

Krom toho, že byl právníkem, totiž sepisoval slavné příběhy pana Broučka, „skvělého vínapitele,“ jenž v příslušné opilosti sestoupil až do patnáctého století.

Tedy do oněch krásných časů, z nichž ideově čerpá právě i náš nový moderní občanský zákoník.

Že by cesta autorů byla inspirována panem Broučkem? Když se třeba i o slavném volebním dni nostalgicky podíváme na fotografie u úvahy Ilustrovaná II, jež přímo znějí cinkáním znovu naplňovaných sklenek božského moku, jimiž o sebe ťuká notorická paní komisní s hlavním autorem onoho feudálního veledíla, zdá se opravdu, jako kdyby v pozadí vykukovala broučkovská metoda pana doktora Čecha.

« Zpět