Bublinová

Žijeme v krásných bublinových časech. Ovšem nikoli v čase těch bublin, jež nám vymyslel, či spíše objevil, nepříliš standardně studující pan Priestley.

Bohužel vystudoval opravdu trochu podivně: na univerzitu mu totiž stačilo jen období od roku 1749 do roku 1752, což rozhodně není mnoho, ovšem stačilo mu to na odpadlickou univerzitu, a odpadlíci vůbec měli vždycky trochu zvláštní počty. Odpadlický biskup Ussher přece podle bible spočetl, že svět byl stvořen 23. října 4004 před naším letopočtem.

Což je samozřejmě špatně, protože notorickému panu náměstkovi všemožných ministryň, například notorického pana exministra kmotrovské spravedlnosti, který proslul výpočty vyrábějícími svého času tak zvané rychlostudenty (třeba tak, že od 8.září 2005 do 12.ledna 2006 uplynulo podle něj o málo víc než jediný měsíc, konkrétně jen O,12 roku neboli 43 dnů, jak objevil pod univerzitním č. R-595–10)., by určitě vyšla doba mnohem kratší!

Prostě žijeme v krásném světě bublin, lepších, transparentnějších a hlavně korektnějších, nežli jaké vynalezl, či spíše objevil, pan Joseph Priestley.

Doba totiž pokročila natolik, že moderní nafukovači, třeba právě takový notorický pan exministr kmotrovské spravedlnosti, nepotřebují k tvorbě svých bublin už ani kysličník uhličitý objevený právě nestandardním studentem Priestleyem, ale vytváří si vlastní bubliny virtuální a mediální.

V tom je vidět ten nezměrný pokrok: Johann Jacob Schweppe se zmohl na základě čtení o Priestleym objevených bublinách leda na zcela neužitečný vynález sodovky (případně z ní tvořených limonád, jež si nechal patentovat v roce 1783), zatímco tvůrci moderních bublin vynalézají věci zcela onačejší.

A ačkoli jde o bubliny řádně smrduté, na rozdíl od někdejšího písaře Krakutného ani nepotřebují plnit své měchy plynem řádně smradlavým (díky čemuž se podařilo panu písaři vzletět mnohem dřív, než bratři Montgolfiérové, ba podařilo se mu utéci před rolníky, kteří ho za odměnu hodlali zlynčovat). Samozřejmě neznáme detaily uctívání tuzemských tradic (nepříliš dlouho po ruském Krakutném přece i náš pan Vít Fučík plnil pytel nejprve střevními plyny, a když ani pojídání luštěnin ve velkém nedodalo sdostatek pytlové náplně, využil plyny bahenní a přece jen vyletěl), neboť reformátoři vedení panem exministrem zatím vyletěli ze všech funkcí tak rychle, že zdroj toho, co po nich zbylo, nemohl být exaktně identifikován.

Hlavně však, že někdejší studené bubliny kysličníku byly nahrazeny horkými bublinami neméně žhavé současnosti.

Zda zdroj hlubokých myšlenek páně exministerských, jakož i jeho týmu (posuďte sami: například nový občanský zákoník, sepsaný tou nejmodernější staročeštinou) byl stejný jako v leteckých počátcích pana Vítka Fučíka, nebo zda vzali nakonec za vděk bažinou, je vlastně lhostejné.

Podstatné je, že jejich vynálezy hýbou světem (například onen nový občanský zákoník nás přímo tlačí epochami, blíž a blíž k původnímu feudalismu). Jde tedy o bubliny přímo vzorové, a každopádně následování hodné.

Že například už i policie spíše vynalézá, nežli nalézá, konec konců říkal svého času dokonce už Napoleon (ovšem pozor, advokátský, a tudíž právnický, synek, který navíc dvouleté vysokoškolské studium zdárně ukončil během prvního ročníku, tedy velice nestandardně).

Takže radši: pohodové, krásné léto bez bublin.

« Zpět