Buďme seriózní

Buďme seriózní a neklaďme otázky, na něž nelze odpovědět jinak, než jenom sprostým slovem. Neptejme se proto, kde jsou ty stovky rychlostudentů, o nichž nám různí denní věštci a věštkyně s hrůzou vztyčenými vlasy (tedy ti z nich, kteří je mají) a vyceněnými zuby (za téže podmínky jako ohledně vlasů) referovali pořád dokola, až by jim prostší člověk snad skoro i uvěřil. Neptejme se, neboť odpověď by rozhodně neměla zaznít před dvaadvacátou hodinou.

Slovy písně by to asi taky nešlo. Řekni, kde ty kytky jsou, co se s nimi mohlo stát, se sice hezky zpívá, ale zazpívat: řekni, kde ti rychlostudenti jsou, může vážně jen nějaký naprostý pitomec s totálním hudebním hluchem, nejlépe dočista bez uší. Zazpívat by šlo snad ještě tak: a kde jsou ti rychlíci, co se jenom mohlo stát, a pak bychom si spokojeně odpověděli, coby, jako normálně, pravda a láska zvítězila nad lží a nenávistí, takže zapšklíci jsou zase v onom temném místě, jehož přiléhavé označení by pro změnu nemělo zaznít před dvaadvacátou hodinou.

Takže včera bylo z oficiálních úst (dlouhou dobu jsem přemýšlel o důvodech toho divného šklebení, a už to konečně vím, to byly projevy oficiálních úst) sděleno, že nějaké pochybnosti přetrvávají u O,14% až O,21% všech absolventů plzeňských práv. Denní věštec proto vykřikuje, že aspoň tomuto nevelkému, ba dokonce maličkému, zlomku procenta dozajista budou odebrány akademické tituly. Nebojte se, nebudou.

Dokonce i nejmenovaná vysoká škola odkudsi ze Západu Čech nakonec přišla na to, že někdo, komu dělá problém sečíst jedna a jedna a tři (zatím mu ještě vždycky vyšlo šest, neboli skvělý originální závěr, že komise sestávající z předsedy, místopředsedy a tří členů je šestičlenná a polovina jejích členů je pro změnu zase šest) a který čte české zákony zásadně bulharsky (tam, kde zákon výslovně tvrdí, že na studium se nevztahuje správní řád, dovozuje bez uzardění, že je to nesporným důkazem toho, že na studium se nevztahuje nic jiného, než právě správní řád, tam, kde správní řád stanoví, že je třeba rozhodnout bezodkladně nebo nejpozději do třiceti dnů, dovozuje, že to přece znamená, že není stanovena žádná doba, do které je třeba rozhodnout, takže rozhodnout je možno kdykoli, například za sto let), možná přece jenom nebude ten úplně nejbezvadnější rádce (však víte, jak je to s rádci v pohádkách, a jen Bůh ví, jestli to ve skutečném životě není ještě horší).

Objednala si tedy někoho sice podstatně levnějšího, ale za to mnohem lepšího, a jedna nejmenovaná, ale zato velmi, velmi renomovaná advokátní kancelář mimo jiné pravila, že pokud by škola vysokoškolský diplom zrušila, případně by též rozhodla, že odnímá akademický titul, šlo by o rozhodnutí, která by mohla mít svou právní relevanci (pro ty, kdo neznají žádné právní termíny, například všelijaké exnáměstky: mohla by mít svůj právní význam), ovšem toliko negativní, a to ve vztahu ke škole. Bylo by totiž třeba počítat s tím, že takto zcela v rozporu se zákonem osočení absolventi by nakonec ztratili svatou trpělivost a přece jen svou krkavčí alma mater zažalovali, například o náhradu škody. Renomovaný zpracovatel dodává, že podle okolností může jít o škody mimořádného rozsahu.

Právníci sice říkají, že jakýkoli úkon školy směřující k odnětí akademického titulu a ke zrušení vysokoškolského diplomu je naprosto zbytečný (nemá žádné právní účinky, stejně jako když si sami povolíte na své zahradě stavbu Temelína, nebo si vydáte úřední souhlas k utracení obtížného souseda, nebo povolení na druhou a třetí manželku či manžela) a právně je zcela irelevantní (pro právní laiky funkcionářského typu: bezvýznamný), s výjimkou možných negativních dopadů na školu, ale některé dámy přesto sdělují, že to udělat prostě chtějí. Co je dovoleno Bohu, není dovoleno volu, praví přísloví. Že by si to nějak popletli?

« Zpět