yto stránky nebyly vytvořeny kvůli osobní prezentaci. Existují jen proto, aby podpořily boj skvělých studentů a učitelů plzeňských práv proti bezpráví a zvůli. Na těchto stránkách budou proto přinášeny důkazy toho, že Fakulta právnická byla a je fungující institucí s dobře zvládnutým systémem výuky a vytvořenými kriterii pro hodnocení studentů (jak pravila zpráva Akreditační komise v červnu 2008). Tvrdit něco jiného je lež.
Doc. JUDr. Milan Kindl, CSc.
Buďme šťastní!
Navzdory ohavnému počasí, jež paní komisní profesorka v přemíře jiného zneplatňování nestihla bohužel ještě prohlásit za neplatné (ačkoli odporuje známé totalitní zásadě: poručíme větru, dešti), jsou vlastně všichni šťastní.Studenti a učitelé plzeňských práv jsou šťastní, že spojeným úsilím, odvahou a nevídanou solidaritou zachránili svou alma mater a spolu s ní právo, pravdu a spravedlnost před bezprávím, nepravdivou pomluvou a podjatou, protekční nespravedlností.
Ostatní normální, slušní lidé jsou šťastní, že pravda, slušnost, lidskost a právo zvítězily nad sprostou bezohledností a nehumánním bezprávím.
Pan ministr, ať již čehokoli (podle toho, které noviny čtete, buď kmotrovské spravedlnosti nebo nespravedlnosti) je šťastný, že jeho alma mater dostala další šanci, dokonce čtyřletou.
Paní komisní profesorka může být šťastna (a snad i je?), že se ukázala pravdivost tezí jejího milovaného Vladimíra Iljiče, že nahrazování demokratických, z voleb vzešlých, institucí úřednickými útvary, které si bez jakékoli odpovědnosti nárokují stále více moci (jako je třeba Akreditační komise), vede k tomu, že kapitalismus je pod vlivem těchto byrokratických struktur stále nedemokratičtější, prohnilejší, stále více zahnívající a stále více parazitující.
Navíc může paní komisní šéfová být šťastná, že se jí podařilo alespoň trošičku vyvrátit tvrzení pana premiéra z minulého týdne, že rozhoduje velmi podjatě a závisle, především v závislosti na svých pocitech a známostech, protože jednoznačně prokázala, že rozhoduje alespoň v něčem nezávisle: totiž naprosto nezávisle na pravdě, právu a spravedlnosti.
Vzpomeneme-li, jak plakala nad tím, jak její rozběhané komisi dalo práci za pouhý týden se sejít, aby přijala nové stanovisko, ještě horší než to minulé (o čemž ministerstvo v pátečním rozhodnutí napsalo, že „Akreditační komise neměla žádný právní podklad ani pravomoc ke změně výroku souhlasného stanoviska…jedná se tedy buď o úkon nicotný, nebo o prosté vyjádření…“), pak může být šťastná, že takhle rozběhaný orgán se, navíc v pátek, sešel za pouhou hodinu od vyhlášení rozhodnutí ministerstva, aby ho mohl zkritizovat. Ledaže by nebyla pro změnu šťastná, protože se za hodinu se zahraničními a jinými odborníky sejít nestihli, a prostě si to jen vymyslela, jako tolik jiných věcí v téhle záležitosti.
Tak či onak, buďme šťastní!
