Bulletin

Jsem duše prostá a leccos mne překvapí, navíc nezastírám, že některá překvapení jsou mi docela příjemná.

Tak mne třeba překvapilo, že jsem dočetl písmenky poctivě, oficiálně natištěnými v tradičně papírovém časopise (Bulletin advokacie č. 7–8/2011), že na přelomu let 2010/2011 se představitelé bývalého, odvrženého vedení plzeňských práv pokusili nedemokratickými cestami svrhnout demokraticky zvolené vedení a nacpat za pomoci mediálních pomluv se zpátky místo něj (str. 109). Demokraticky zvolené vedení je totiž to nynější, zatímco představitelé bývalého, odvrženého vedení plzeňských práv byli na přelomu let 2010/2011 právě bývalí novopečenci. Je to trochu pozdě, ale přece jen je pěkné něco podobného číst.

Aneb, jak napsal svého času Karel Čapek: Ano, všechno je jinak, jenomže teď už víme, kdo je kdo. Zajímavé je i to, jak slavný spisovatel pokračoval: Přeběhlíkem se nestává, kdo jím nebyl vždycky. Kdo mění víru, neměl nikdy žádnou. A taky napsal, že člověk se nezmění, jenom vybarví.

Letní Bulletin advokacie ovšem nepřináší jen příjemná překvapení v podobě toho, že exnovopečenci byli konečně prohlédnuti, ale i povzdech slovutného soudce Ústavního soudu, že bohužel předpokládá kontumační vítězství politické vůle nad zdravým rozumem, neboli schválení nového občanského zákoníku. S tupým prosazováním ještě tupější politické vůle má naše země hlubokou historickou zkušenost, ale jakkoli normalizátoři posléze zůstali sami jako kůl v plotě, zkušenost s normalizací nám zřejmě v mnoha směrech unikla.

Jeho Ctihodnost se zamýšlela hlavně nad hlubokou a tragickou ztrátou radosti z dovolené (§ 2515 odst. 1 návrhu). Jenže co je po dovolené, když nám nový pseudokodex předkládá tak netušené možnosti soudit se o kdejakou, hm, hm, prostě o kde co?

Jak napsal vytížený a pro fakultu právnickou až do roztrhání těla urputně a ve veškerém možném pracovním čase pracující pisatel odebíračských dopisů ve svém pro změnu volném čase, kdy z bujnosti a dlouhé chvíle působí jako ministerský náměstek v rezortu spravedlnosti, přímo na oněch stránkách, jež oficiálně zdobí návrh nového občanského zákoníku: „Proč by nám měl zákonodárce určovat, že naše smlouvy jsou neplatné, ač o to žádná ze stran nestojí?“ Proto podle § 578 odst. 2 návrhu zůstane platnou smlouva, jejíž neplatnosti se nedovolá žádná ze stran.

A protože návrh nového zákoníku v § 10 odst. 1 novátorsky a objevitelsky upravuje analogii, totiž nutnost posuzovat právem neupravené vztahy podle těch podobných, ale právem upravených (zatímco nyní platný zákoník analogii zcela nemoderně a typicky totalitně sice upravuje úplně stejně, ale až v § 853), přičemž podle jeho § 1 odst. 1 věty druhé je uskutečňování soukromého práva nezávislé na uskutečňování veřejného práva (které nám nepřejícně zakazuje takové věci, jako sjednávání nájemných vražd či sexuálních služeb), můžeme se těšit na spousty sporů o zkažené radosti například právě ze sexuálních služeb. Prostě, co je po dovolené, když nám nový pseudokodex předkládá tak netušené možnosti soudit se o kdejakou, hm, hm, prostě o kde co?

O ztrátě radosti z nekvalitně provedené nájemné vraždy samozřejmě ani nemluvě (jak jsem si dovolil nesměle připomenout už letošního 4.7.).

Podobné nezasloužené útoky na veledílo, rovnocenné s tisíciletou vodou, je třeba zásadně označit za levicové.

Tak, jako to moudře učinil současný pan ministr spravedlnosti, když si opoziční, a tudíž levicový, politik troufl pokritizovat, že z návrhu vypadla právní úprava registrovaného soužití osob téhož pohlaví.

Vzpomínáte, jak svého času na fakultním schodě zvěstoval pan ministr ještě jako děkan plzeňských práv médiím radostnou zprávu, že vymyslel reformy, které byly provedeny půl roku před jeho příchodem?

Návrh občanského zákoníku zadal partě jeho tvůrců pan ministr Motejl jako ministr Zemanovy, a tudíž levicové, vlády (taky se to párkrát v hlubokém soukromí omluvil). Skoro sedm let návrh bobtnal pod taktovkou levicových vlád, než nynější pan pravicový ministr přišel na to, že jde vlastně o jeho nápad.

« Zpět