Bunk?

Existují slova, jež došla skutečného naplnění až projevy pana exministra, paní komisní či dokonce přijetím nového občanského zákoníku.

Z praxe (bohužel) víme, že existují všelijaké čarodějné bytosti (například různé polednice, klekánice či obecně ježibaby), jež zcela bez ohledu na současnou realitu, případně realitu vůbec, umí vyfabulovat, co nepravděpodobného se v předaleké budoucnosti stane.

Studenti a učitelé nejmenované západočeské právnické fakulty měli dokonce to nezměrné štěstí, že se setkali s dokonale atypickou bytostí, jež zcela bez ohledu na realitu uměla měnit i minulost (ze zcela obyčejného standardního učení, k němuž docházelo dokonce třeba i před deseti lety, bez potřeby jediného důkazu či podkladu uměla totiž vyrobit splétání odporných sítí nejrůznějšího druhu).

Taková stvoření by snadno mohla třeba již za časů posledně připomínané svaté Lucie prorokovat, že tato svatá stane se patronkou mužů (tehdy asi: mužuov), kteří se souhrnem projevů elektrostatického pole v jakémsi budoucím čase budou obcovati (míněno zacházeti, intimnější významy onoho slovesa ponechme raději od elektřiny stranou).

Anebo by například dnes mohla zkonstatovat, že ona svatá Lucie naopak v celkem dávné minulosti (zemřela přece jen už roku 304) splétala ohavnou mafiánskou síť, ve které byli zapojeni neméně ohavní advokáti. Aby přitom mohli být do oné ohavné sítě zapojeni co nejúčinněji, ať již paralelně či jinak, stala se netransparentně a nekorektně také patronkou těch, kdo je do té sítě mohou zapojit, totiž elektrikářů.

Když se však nad tím při dnešní značně klouzavé sobotě zamýšlím, takhle by to notorická paní komisní určitě neřekla.

Jestlipak víte proč?

Už Lenin, jehož skvělé myšlenky notorická paní komisní neúnavně uvádí do praxe, se svého času huhňavě, leč přísně, tázal: Jaké je tvé vzdělání? A dodával: Odpověď rozhoduje o vině a trestu obviněného!

Stejnou otázku s velikou oblibou pokládala i jeho notorická následovnice, a pokud obvinění v odpovědi přiznali, že vzdělání je západočeské a právnické, nutnost exemplárního trestu byla jasná (vždyť studenti oné nejmenované plzeňské právnické fakulty ji naprosto znemožnili před celým světem tím, že citovali, a to navíc doslovně, její výroky).

Ovšem jak se ve skutečnosti tázal velký Vladimír Iljič?

Určitě se neptal: Jaké je tvé vzdělání? Vždyť nemluvil česky. Ptal se tedy nejspíš: Kakoje obrazovanie?

Ani notorická paní komisní by tedy nejspíš nemluvila o nějaké elektřině, což je navíc název odvozený od jakéhosi obskurního jantaru. Protože se na svou prorockou dráhu čelné české marxistky připravovala usilovným studiem ruského jazyka (takže by na dotaz velkého vůdce Lenina odpověděla uspokojivě), pěkně by používala mnohem vhodnějšího názvu mluno, který svého času Jan Svatopluk Presl vyvodil z ruského slova molnija (blesk).

Některá slova (kyslík, dikobraz, bobr, klokan, lebeda, hroch, kukuřice) se prostě panu Preslovi ujala, jiná nějak ne (mluno pro elektřinu nebo pepřika pro papriku). Možná, kdyby je notorická paní komisní zalévala podle svého zvyku, ujala by se i zbývající slůvka lépe, ale kdo by to mohl po oné notorické dámě chtít, když pan Presl byl vlastně jen jakýsi rychlostudent (aspoň, že mediciny).

Některá slova mohou dojít naplnění, ba dokonce se teprve objevit, až poté, co lidé dospějí určitého pochopení a určité úrovně znalostí. Tak i mluno, o elektřině nemluvě, se mohlo objevit až potom, co byla elektřina sama objevena a hlavně pochopena.

A některým slovům to trvá opravdu dost dlouho.

Například slovo „hovadina“ bylo údajně poprvé použito v roce 1528 (byť zřejmě v podobě „bunk,“ neboť se tak mělo stát v Anglii, jak objevil Oscar Wilde).

Ale teprve přijetím nového občanského zákoníku došlo toto už poměrně staré slovo po několika staletích svého skutečného naplnění (i když i notorická paní komisní s panem exministrem se o naplnění onoho slova pravým obsahem ve svých přednesech a psaních taky hodně snažili).

« Zpět