Bylo nám ctí

Absolventi právnické fakulty v Plzni skládali akademický slib, ve kterém se zavazovali, že zachovají svou alma mater, právnickou fakultu i celou Západočeskou Univerzitu, ve světlé paměti a budou ji podporovat podle svých možností. Je pravda, že jim to univerzita teď moc neusnadňuje.

Je taky pravda, což je vlastně s podivem, že se sice absolventi zavazují podporovat svou univerzitu, ale ta podobný závazek nepřijímá. Možná je to proto, že nebývá zvykem, aby rodič (i když je to jenom alma mater, přece jenom mater, matka) vyhlásil křížové tažení proti svým dětem, i když i to se už v dějinách stalo a z přírody známe zuřivá zvířata požírající svá mláďata. Matka univerzita teď dehonestuje své děti, znepokojuje je, zpochybňuje, útočí na jejich pověst, jako kdyby nevěděla, že všechno, co jim činí, činí sama sobě. Jako kdyby nevěděla, že požírání vlastních dětí nepatří mezi obvyklé lidské vlastnosti.

Určitě si nikdo z akademiků nemyslí, že by snad Albert Einstein byl nějaký hlupák. Ale přesto mu nevěří. On přitom nenapsal jen E=mc2, napsal taky, že každý akademik má jen takovou pověst, jakou pověst má škola, na které učí. Nevím samozřejmě, zda muži nové doby likvidují svou pověst schválně nebo nedopatřením. Pokud se však opravdu hodlají historicky znemožnit, neměli by k tomu využívat osočování stovek nevinných.

Když jsem ještě děkanoval (znovu a znovu opakuji, že to bylo do 31.8.2005), končil jsem svá promoční prohlášení slovy:

„Vážené kolegyně a vážení kolegové, bylo nám ctí se s Vámi setkat.“

Stále ještě to tak cítím a věřím, že to budu cítit pořád. Nehodlám zuby cupovat studentskou petici za své zvolení děkanem jen proto, že ji spolupodepsal například jeden z nových proděkanů. Jen doufám, že to stejně budou cítit i absolventi té dnes tak nevrlé alma mater.

« Zpět