Canes?

Každá instituce potřebuje nějakého toho svého hlídacího psa. I dominikáni, ačkoliv své jméno odvozují od svatého Dominika, si nakonec vysloužili označení Boží psi (latinsky Domini canes). Ti samozřejmě brali svou úlohu velmi vážně, takže si upálili i svého vlastního mnicha Giordana Bruna (poté, co ho, jak je i u nás dobrým zvykem, udal jeho žák).

Naproti tomu hlídací psi naší demokracie nějak moc nefungují. Vyžívají se ve zdůrazňování nehod a nešvarů a vůbec neakcentují nové, progresivní prvky a metody naší demokracie.

Když se například volební sokové v televizních kláních před parlamentními volbami potili v sauně naprosto nečekaných moderátorových otázek, nikdo z hlídacích psů demokracie nevyzdvihl snad až přehnaně zvýšené nároky a větší přísnost na jednoho u kandidátů. Přitom nejen bulvár, ale i seriózní encyklopedie (Wikipedie) věnují pozornost tomu, že nynější pan spravedlnostní ministr se zmíněným panem moderátorem sdílel domácnost.

A vzpomeňte si, že už Friedrich Nietsche říkal, že kdo viděl rozbouřenou manželku i moře, lituje víc manžela než námořníky, zatímco Abraham Lincoln nás ujistil, že manželství není ani peklo, ani ráj, protože je to prostě očistec, a podle Gustava Flauberta slouží společná domácnost k tomu, aby manželé byli potrestáni za tu pitomost, že se vzali. Podle Sokrata je podmínkou manželství hluchota muže a slepota ženy, zatímco podle Einsteina je hlavní příčinou rozvodu vždy manželství.

Vidíte tudíž, že partneři jsou na sebe logicky přísnější, takže kladení nečekaných a záludných otázek spolubydlícím je jistě obvyklou věcí, jež však druhého partnera velmi znevýhodňuje, či naopak, lépe prověřuje jeho (v daném případě nezměrné) kvality.

Až na čestné výjimky neocenili naši hlídací psi ani jiné reformní (samozřejmě úspěšné) postupy. Když byly plzeňské rigorózní práce masově prohnány systémem na odhalování plagiátů, pan nynější spravedlnostní ministr přikročil k nezbytným úsporám a uspořil škole náklady na prověření své vlastní práce, protože dobře ví, že ji neopsal (podle některých zlých jazyků ji ani nečetl, natož aby ji sám opisoval).

Jediný hlídací pes, který snad občas ztratí slovo za páně ministerské úspěchy, není vidět, poněvadž je neviditelný.

Například včera v článku POLITIKA: Ministrovo šálení nás Neviditelný pes upozornil, že „ministr nespravedlnosti Jiří Pospíšil neopomene žádnou příležitost, aby přitáhl pozornost novinářů a případně předvedl svou skvělost před televizními kamerami.“ Článek pochvalně konstatuje, že pro pana ministra a jeho odborné rádce peníze nic neznamenají: „na Pospíšilovy bájeslovné experty částka 12 miliard korun českých zřejmě neudělala dojem…proto neupozornili ministra ani jeho náměstky. Když přišla další výzva na jaře r. 2011, na jeho stůl se dostala, avšak jeho zájem o nic se rychle vyčerpal…“

Jediný hlídací pes, který je neviditelný, zdůraznil velký páně ministrův objev, na jehož propagaci naše skromné síly nestačí, že totiž ministr přece samozřejmě a logicky nemá nic společného s ministerstvem, které řídí (pan ministr nám přece vysvětlil, že informace, kterou dostal, nebyla určena jemu, ale byla adresována Ministerstvu spravedlnosti).

Neviditelný pes potom v článku, který by Vám neměl uniknout, vyzdvihuje skvělý příklad vzorného politického postupu („Rozhodným postupem proti údajně odpovědným žalobcům odvádí pozornost od své vlastní odpovědnosti“). Jen nechápu, že namísto zaslouženého ocenění článek podivně volá po ministerské rezignaci s tím, že „na západ od naší hranice by podobná aféra smetla odpovědné ministry během několika hodin“ (západní imperialisté ovšem nikdy nebyli náš vzor!).

« Zpět