Čas dovolených

Taková dovolená, to někdy může být docela nebezpečná věc.

Teď nemám na mysli případy, kdy někteří (hodně o nich píšeme na těchto stránkách) vysílají na dovolenou, nejspíše doživotní, své všelijaké součásti, například rozum. Máme na mysli opravdovou, letní dovolenou.

Čas dovolených totiž vyžaduje nezbytnou ostražitost, bdělost a opatrnost, aby se z doby vyhrazené pro relaxaci nestal čas trávený podstatně nepříjemněji.

Nejde nám ovšem o plytká varování toho typu, jaká se dávají návštěvníkům například v zemích, kde teď buší o zem nekonečné vodopády zimních dešťů. Nezůstávejte přes noc v lese, sežerou Vás mývalové, upozorňují totiž například ve středoamerických zemích, kde s typickou latinskoamerickou lehkomyslností sobě vlastní varují před takovými drobnostmi jako mývalí či hadí zuby, zemětřesení či sopky, a vůbec se nezmiňují o smrtelné hrozbě vítězství komunismu, který podle jedné neomylné tuzemské komisní dámy nepochybně v Americe nastane co nevidět.

Mohl bych se samozřejmě zmínit, že v zemi solimánské to není žádná sláva s internetem, zejména přicestujete-li do malebných horských krajů, kam není zavedena elektřina.

Ale jde mi spíše o varování před poněkud šrafovaným viděním světa, tedy o upozornění například toho typu, že třeba v oněch latinskoamerických zemích jsou dívky, ba i chlapci, pod zákonem až do osmnácti.

Na prvním místě bych ovšem rád upozornil na jednání, jichž se sice můžete zcela beztrestně, ba dokonce s mediální pochvalou (aspoň zatím), dopouštět v naší krásné vlasti, která by ovšem mohla za jejími hranicemi vést až za mříže.

Takže pozor, to, co Vám projde tady, ba co víc, za co Vás u nás pochválí, Vám vůbec nemusí projít jinde.

Dáme si pro názornost příklady nápadně, ba neskutečně pitomé a tudíž krajně nepravděpodobné (krystalicky čistá blbost se sice v životě obvykle nevyskytuje, ale zato se opravdu dobře pamatuje).

Pokud byste se například na dovolené rozhodli zrušit správní rozhodnutí více než dva měsíce poté, co jste se Vy nebo Váš předchůdce dozvěděli o jeho obsahu (mysleme si například v praxi asi nemožný případ, že by jeden ministr vyhlásil rozhodnutí svého ministerstva, čímž by se nejspíš dozvěděl o jeho obsahu, a jeho nástupce by je zrušil po uplynutí dvouměsíční lhůty, stanovené v § 96 odst. 1 správního řádu), jde například o klasický příklad zneužití pravomoci úřední osoby.

Pokud byste coby kontrolor vysokých škol popíjeli se studenty kontrolované školy (podobnost jistě čistě náhodnou můžeme vidět na fotografiích u úvahy Ilustrovaná II) a potom slibovali akreditaci za zvolení toho, s kým se Vám dobře pije, do vedoucí funkce (o něčem podobném povyprávěl na You Tube v monologu „Dohoda s Dvořákovou“ pan dvojitý exministr nespravedlnosti), půjde docela určitě o totéž (zneužití pravomoci úřední osoby) a možná nejen o totéž (neboť kdo jinému v souvislosti s obstaráním věci obecného zájmu nabídne úplatek, neboli určité zvýhodnění, výhodu atd., dopustí se trestného činu podplácení).

Ještě bychom Vám mohli předložit spoustu podobně pěkných příkladů, ale znáte to, do mrtvol se nekopá. Ani do těch fňukajících.

« Zpět