Čas nový chce

prostě leccos. Například spáchání ohavných deliktů se dítka mohou již od první třídy snadno vyhnout záškoláctvím.

Opatrné dítko se při příchodu do první třídy rozhlédne, spočte si hbitě počet žáčků, a pokud jich je moc, okamžitě uteče za školu.

Jen tak totiž může zabránit tomu, aby bylo později po právu potrestáno za ohavný čin, jehož se dopustilo tím, že bylo ve třídě s příliš mnoha spolužáky. Vždyť za to by mu po gottwaldovsku mohl za pár milionů honoráře nějaký náměstek přece klidně zrušit vysvědčení.

Čas nový nové chce mít činy, napsal sice Jan Neruda, poměrně nedůvěryhodná osoba, protože, považte, chtěl původně studovat práva (polehčuje mu, že se mu to nepovedlo), ale základ myšlenky není tak úplně špatný (musí se ovšem ještě náležitě rozpracovat).

Ani ten nejvšestrannější člověk, který nedělá nic jiného, než že marní svůj život sledováním všelijakých nesmyslných mediálních výlevů, nemůže zachytit úplně každou pitomost.

Natož pak normální člověk, který musí například jíst či dokonce spát. Proto nám uniklo, že ve čtvrtek si nejmenovaná notorická paní komisní pochvalovala, že nový vysokoškolský zákon by měl posílit nezávislost Akreditační komise.

Známý mediální analytik (v článku na Parlamentních listech 21. 2. ve 14.23, který se však jmenuje „Pavel Šafr pohovořil na ČT o významu…“) připomněl, že ona notorická dáma by zjevně ráda byla ještě notoričtější, neboli by se ráda vyskytovala ještě častěji (což již dříve popsal slovy „na kostech studentů do nového úřadu“). V této souvislosti se však poněkud podivuje nad tím, proč si pochvalovala, že nový vysokoškolský zákon by měl posílit nezávislost její osobní komise, když přece nový vysokoškolský zákon žádnou akreditační komisi neobsahuje. Jako správný žurnalista proto pátrá proto po temných důvodech těchto záhadných tvrzení. Přitom ale zcela přehlíží staré dobré pravidlo, že vůbec netřeba hledat zlý úmysl či všelijaké pikle tam, kde věc lze vysvětlit prostou blbostí.

Naopak, nemělo by nám uniknout, že nová doba přináší zcela nová provinění. Což sice Lenin neřekl, ale moc by se to k němu hodilo. V dobách plzeňského třeštění, jak seriózní promluvy oné notorické předsedkyně označil známý advokát, mezi zásadní a poměrně častá (samozřejmě neodpustitelná) provinění tamních studentů patřily nečitelné podpisy pedagogů. Řada studentů se například provinila mým nečitelným podpisem.

Nová doba chce nové činy, pardon, nová provinění. Proto také studenti oné univerzity pojmenované po hanebném rychlostudentovi, který v letech 1611 až 1613 vystudoval hned dvě vysoké školy (jak to asi ten pan Komenský tak nestandardně zvládal?) se provinili sice opět hanebně, ale zcela nově.

Jen považte, prý jich bylo na seminářích moc. Sami uznáte, že to je od nich vážně trestuhodné.

« Zpět