Času dost

Záležitost plzeňských práv se stále (bohužel) vyznačuje tím, že různí prapodivní podivíni nahlas vykřikují cosi, o co nejenže nikdo nestojí, ale ani nikdy nestál, a co nemá s pravdou nikdy nic společného. Někdy je to dobře, jindy je to škoda, tak už to bohužel v životě chodí.

Například bývalí novopečenci stále prohlašují, že pokud se stane to či ono (co se samozřejmě vždycky stane), odejdou z Plzně. Původně slibovali, že na Severní Moravu, ale nejspíš potom, co to severní Moravané označili za silně poplašnou zprávu, slibují už odchod bez konkrétního nasměrování. To, že toto novopečenské prohlášení nemá nic společného s pravdou, je samozřejmě škoda (a to skutečně veliká).

Ovšem jak by mohli odejít po tak mohutném přemlouvání, aby určitě nikam neodcházeli, ale naopak zůstali navždy? Bývalí novopečenci totiž svolali svou katedru, na jejímž zasedání se navzájem úpěnlivě prosili, aby nikam neodcházeli, až se zřejmě navzájem (bohužel) konečně uprosili a fakulta se jich ke své nezměrné škodě nejspíš zase nezbaví.

Něčím podobným je prohlášení z minulého pátku, jež s vážně žirafí tváří pronesl pisatel, který za neskutečný peníz sepisoval neskutečné bláboly, zdánlivě pro Západočeskou univerzitu, ve skutečnosti pro pobavení celého národa.

Dnes už dávno upadly v zapomnění jeho početní kreace na téma, že 126 dní je 0,126 roku, takže podle téže logiky 365 dní je 0,365 roku (neboť rok přece, jak známo, má 1000 dnů, aspoň v jedné sice nejmenované, leč univerzitou skvěle honorované, advokátní kanceláři zřejmě ano). Proto se blýskl pro změnu tím, že adresáti jeho odebíračských fantazií se nechtějí bránit podáváním žalob, protože by museli odhalit své prohnilé ledví a hlavně své nestandardní studium.

Zapomněl nám samozřejmě prozradit, jak mají podávat žaloby ti absolventi, kterým univerzita nikdy nic nedoručila. Opomněli totiž po pěti, osmi či třeba jedenácti letech pravidelně hlásit své někdejší alma mater sebemenší změny svého bydliště, přičemž, jak známo, Ministerstvo vnitra, jež všechny jejich adresy samozřejmě má, je poskytuje jen správním orgánům, a protože univerzita žádným správním orgánem není, ale jen si na něj poněkud infantilně hraje, pochopitelně univerzitě nedalo nic a adresy už vůbec ne.

Zlí jazykové dokonce už dlouho tvrdí, že absolventi neznámého pobytu (tedy pro univerzitu neznámého) byli vybráni k rituálnímu mediálnímu obětování právě proto, že jim nelze doručit a tudíž se nemohou bránit. Lstivost podobného stupně však vyžaduje míru inteligence u odebíračů zcela nevídanou, takže to asi bude jinak.

Navíc je velkým omylem, dalším z mnoha, mnoha a mnoha, že by snad adresáti odebíračských blábolů měli a mohli podávat nějaké žaloby.

Pan pisatel je totiž v odebíračských paaktech radostně poinformoval, že proti jeho krásně vybarvenému usnesení o zrušení jejich diplomu není odvolání přípustné. Už jsme si před několika týdny psali o tom, že jeden zákon, který pan pisatel zřejmě kdesi přehlédl, nějaký správní řád, jako naschvál výslovně říká, že odvolání přípustné je (podle § 76 odst. 5 správního řádu totiž proti usnesení může podat odvolání účastník, jemuž se oznamuje, neboli doručuje).

A pokud by snad někdo byl tak, hm, řekněme třeba neprofesionální, že by své usnesení jako pan hanopisník vybavil nesprávným poučením, lze odvolání podat do 90 (!) dnů (jak praví opět správní řád, pro změnu v § 83 odst. 2). Času je prostě dost a dost.

« Zpět