Čekání

Pořád ještě nevíme.

Nevíme, zda se splní naše naděje, aby v případě pohřešovaného a nyní nalezeného pana děkana všechno dopadlo tak dobře, jak jen lze. Nevíme, zda kruté a bezohledné štvanice našly svůj cíl, nebo zda nás čeká vysvětlení nádherně prosté a úlevné.

Nezbývá nám, než tiše a v napětí čekat. A krátit si čas starou, dobrou anglickou zábavou. Nezbývá nám, než v napjatém čekání a strachu si ulevovat tím, že se budeme, jako staří Angličané, smát bláznům.

Výročí opravdu významných historických událostí nám mimo jiné vždycky připomenou minulost.

Například hrůzy války i „populární výmluvy o tom, co všechno němečtí vojáci a obyčejní Němci nevěděli“ (jak se praví třeba v knize Kořeny nacismu i mnohde jinde). Ostatně, už prezident Beneš si v Lidicích 10.června 1945 povzdechl: „Nebude však trvat dlouho a budou slyšet všelijak formulované a v systémy vypracované výmluvy (…).“

Německý spisovatel Uwe Timm ovšem upozorňuje na trapnou šolíchavost takového alibi a přiznává, že o hrůzách nacismu tehdy nevěděl jen ten, kdo o nich vědět nechtěl. Podle blogu na idnes (21. srpna 2010) je obtížně řešitelnou otázkou, zda v případě tvrzení o tom, že tehdejší vojáci prostě o pronásledování a teroru nevěděli, jde o bezmeznou tupost nebo naopak odpuzující prolhanost.

Ať již bezmezná tupost nebo odpuzující prolhanost, každopádně následování hodný příklad. „Já jsem se podivoval, jak to mohli udělat, třeba zatknout toho Havla,“ žasl nevinně třeba pan Jakeš a o brutálním zásahu na Národní třídě v listopadu 1989 prohlásil: „Já to nevěděl, já to většinou nevěděl.“ Konec konců, i samotný tehdejší ministr vnitra tvrdil, že to nevěděl.

Výročí jsou ovšem i příležitostí k udílení vyznamenání a čestných, ba i jiných, titulů. Jak jsem si už dovolil naznačit, třeba paní profesorce Dvořákové, takto šéfce Akreditační komise (kterou je ovšem jen někdy, protože své nejpříšernější výmysly uváděla vždy nikoli jako paní komisní šéfová, ale jen jako komisní politoložka) byl už letošního 16. listopadu udělen titul Bobříka vyčůranosti (viz např. na Neviditelném psu).

Této velké cti se jí dostalo za nezvyklou pravdomluvnost a přímočarost, se kterou sebekriticky přiznala, že o represích politických odpůrců za komunismu nevěděla (cituji podle Mladé fronty Dnes z minulého týdne:„Víte, míra tehdejších represí nebyla všeobecně známa. Uvědomte si, že se o tom nepsalo…“).

Jak na mne vykecal jeden chartista už předloni (pokud by Vás to snad zaujalo, klikněte na Úvahy a potom až skoro na dole konci na článek už z 15.listopadu 2009, jmenuje se „Doktor Kindl a 17. listopad 1989“), já to věděl, mimo jiné proto, že se o tom mohutně psalo ve všech tehdejších novinách.

Tehdejší žurnalisté totiž metali radostné slohové kozelce nad uvězněním chartistů i signatářů jiných výzev a zamýšleli se hlubokomyslně, zda není něco špatného, ba snad shnilého, na tom, že jim bylo uloženo tak málo vězení a kdo za to může (a jestli ti soudci třeba nakonec nejsou s těmi lotry spřažení?).

Avšak připomínka slavných výročí nepřinesla jen zasloužené ocenění komisní paní profesorky Bobříkem vyčůranosti, ale konečně i pochopení některých do té doby jen stěží pochopitelných vě­cí.

Dlouho mi nelezlo do hlavy, že ministr spravedlnosti ani jeho náměstek, ani jejich novopečenští nohsledi nedokázali najít v nepříliš rozsáhlých zákonech paragrafy, které se jim nehodily do krámu, a dokonce zhusta tvrdili, že tam nic takového není nebo že je tam napsán pravý opak (omluvu má možná pan strategický proděkan, jehož disertaci Akreditační komise svého času označila za osudově nekvalitní, takže od toho se prostě nečeká, že by to věděl).

Jenže pak jsem si připomněl nesmrtelné myšlenky pana Jakeše: „Zákony lze vykládat s přihlédnutím k politické situaci…Jsou prostě doby, kdy se zákon musí nechat zákonem a politika jde do popředí.“

A konečně tedy máme fundované vysvětlení toho, že pan ministr spravedlnosti ani jeho náměstek, ani jejich novopečenští nohsledi nedokázali najít v nepříliš rozsáhlých zákonech paragrafy, které se jim nehodily do krámu, a dokonce zhusta tvrdili, že tam nic takového není nebo že je tam napsán pravý opak.

« Zpět