Čekání na poučení

Nad bláznivými odebíračskými nápady všichni právníci, které znám, jen nevěřícně kroutí hlavou (vzhledem k nešťastné medializaci kauzy se tak právnickým gestem roku stává kroucení hlavou).

Samozřejmě těch cca 7000 (cca 99,93%) právníků, kteří úspěšně prošli plzeňskými právy a dokonce i super podjatá akční komise složená z jejich spolužáků je (a pochopitelně hlavně taky sebe) shledala naprosto řádně vystudovanými, kroutí hlavou o něco spokojeněji, zatímco těch postižených O,5 až O,7% kroutí hlavou sice stejně nevěřícně, ale někdy naopak i dost konstruktivně. Jak řekl jeden z nich, určitě stojí za to zjistit, zda má skutečně pravdu moudře mlčící většina (všichni čeští právníci minus dva), která má za to, že v právním státě po odplynutí politických procesů z 50.let akademické tituly už brát nejde a celá ta neslavná hra na správní řád a správní úřad je opravdu jen původně mediálně přitažlivou hrou na pitomce, anebo zda se tato nevěřícně pokyvující menšina mýlí a pravdu má onen zbytek českého právnictva (exministr a jeho exnáměstek), který se domnívá, že padesátá léta lze vhodně resuscitovat, zejména pokud jde o vlastní prospěch.

Jeden hodně známý starosta,který byl na fakultě pověstný tím, že po každé zkoušce šel se všemi studenty slavit, aby ho nikdo nemohl nařknout, že snad řádně nestuduje (to ovšem neznal naše novopečence, kteří se nějakými fakty rozhodně poplést nedají!) se rozhodl ušetřit univerzitě peníze za psaní udání a jiných podobně charakterních pamfletů a iniciativně a dokonce i zcela zdarma se udal sám (a přitom si mohl vydělat nějaký ten školní milion, kdyby se udal za úplatu). Když budeme mít štěstí, dozvíme se ještě dnes, jak to s ním dopadlo.

« Zpět