Celé generace

si budou lámat hlavu, jestli to byla pitomost nebo naschvál.

Sepsat více než 3000 paragrafů tak, aby dávaly aspoň trošku smysl, je věc nesmírně složitá.

Snadno se pak přihodí, že přehlédnete, že podle § 2 odst. 2 zákona č. 229/1991 Sb. je u pozemků daných smluvně do užívání vlastníkem jiných než trvalých porostů uživatel pozemku, což znamená, že nejsou součástí pozemku (protože to by musely patřit jeho vlastníkovi).

A když to přehlédnete, rukou lehkou jako profesionální žena snadno vepíšete do zákona (§ 498 odst. 1 nového občanského zákoníku), že nemovitostmi sice jsou věci, jež nelze přenést bez porušení jejich podstaty z místa na místo, ale jen tehdy, pokud o nich stanoví, že nejsou součástí pozemku, jiný právní předpis nežli občanský zákoník. Takže naráz tu máme nemovité ředkvičky, ba i kedlubny, o nemovitých bramborách ani nemluvě.

Snadno přehlédnete i takový nesmysl, jako že děti by možná neměly pít, kouřit a podobně. A stanovíte (v § 1294 svého občanského zákoníku), že se může zřídit i služebnost (která je jedním ze dvou druhů věcných břemen) užívacího nebo požívacího práva k zuživatelným zastupitelným věcem, jako je třeba uhlí, obilí, voda, ale ovšem také tabák či pořádná kořalka.

Jak už víme, mládež tudíž může radostně respektovat zákaz prodeje alkoholu či tabákových výrobků: ty se jí totiž svěří služebností (kterou nic nezakazuje) do požívání, a až služebnost jednou skončí (za padesát, sto či více let), prostě tehdejší (někdejší) mládežník vrátí stejné množství jako to, které na základě služebnosti před lety jako dítě zcela legálně vypil nebo vykouřil.

Při tolika bez ladu a skladu nahromaděných paragrafech snadno napíšete do zákona, že pitvat lze jen toho, kdo se zapíše do rejstříku pitvychtivých (§ 116 občanského zákoníku), ledaže by se Vám chtělo vyhazovat peníze za notářský zápis. Snadno pak chudák autor přehlédne, že žádný rejstřík pitvychtivých neexistuje. I když to možná bylo schválně. Vždyť ten Jesenius, který s pitváním u nás v červnu 1600 začal, studoval medicinu i filozofii ve Wittenbergu jen od roku 1583 do roku 1585 a skončil pak jako děkan a dokonce i rektor, pravda, i jako popravený.

A to je ta hlavní otázka: bylo to všechno schválně?

Vzpomenete si, jak mnozí užasli, že poté, co byl návrh občanského zákoníku předhozen odborné i laické veřejnosti, takže dorazilo asi 3000 připomínek, byly verze zákoníku před všelidovou diskusí i po ní prakticky stejné?

Určitě si taky vzpomenete, jak vyčerpávajícím způsobem nám to tehdejší pan ministra (tuším na ihned.cz) oné podle novin kmotrovské spravedlnosti 20. října 2011 někdy ve 14.19 vysvětlil. Aby totiž nebyla založena nějaká podivná, téměř protekční, nerovnost mezi autory připomínek, byly skartovány všechny, byť prý jakýmsi omylem. To bylo ovšem v časech, kdy úředníci páně ministerští klidně panu šéfovi připravili úplně jinou přednášku, nežli jakou přišel přednést. Naštěstí to nevadilo, neb pro změnu nepřišlo publikum (jak 30.11. 2011 referovaly Parlamentní listy). Úředníci prostě nestáli za nic, inu: jaký pán, takový přece krám.

« Zpět