Cenný cár

papíru, pardon, cenný papír...

Už jsem kdysi prozradil, jak najít v novém občanském zákoníku opravdu komplikovaný hlavolam (kajícně přiznávám, že jsem to formuloval jako návod, jak najít v novém občanském zákoníku nějakou opravdu hodně hloupou chybu).

Ale bylo to už docela dávno a tak si připomeneme, jak že tedy co nejspolehlivěji najít v novém občanském zákoníku krutě složitý hlavolam, prostě nějakou opravdu hodně hloupou chybu?

Samozřejmě, každý už odpověď dávno uhádl, anebo si na ni vzpomněl (zní: přece namátkou). Takže vezměme špendlík, píchněme do kodexu, a máme to: například § 532 odst. 2. Jestlipak tam nějakou pořádnou hloupost či aspoň hlavolam najdeme?

Kupodivu to tentokrát není ani o špinavých zvířatech, jež jsou (podle § 1279 odst. 1 našeho oblíbeného kodexu) vyloučena z práva pastvy, ani o slavném převratu v biologii. Nový občanský zákoník totiž stanoví, co nastane, když včely udělají to, co ještě nikdy, co jsou včely včelami, neudělaly, totiž když vletí do cizího obsazeného úlu.

Jak mi ovšem moudře napsal jeden z Vás, autoři se přece v kodexu nikde ani slůvkem nezmínili o tom, že by snad onen cizí úl měl být obsazen včelami, nota bene cizími.

Co když tedy autorům celkem hanebně podkládám, co ve skutečnosti vůbec na mysli neměli? Co když měli na mysli situace, kdy v cizím úlu spí spokojený bezdomovec, nebo aspoň spokojený medvěd? Vletí-li roj včel do cizího obsazeného úlu, nabývá vlastník úlu podle § 1014 odst. 1 občanského zákoníku vlastnické právo k roji, aniž je povinen k náhradě. Co když to znamená: vletí-li roj včel do cizího úlu, obsazeného bezdomovcem, medvědem či podobným tvorem, nabývá vlastník úlu podle § 1014 odst. 1 občanského zákoníku vlastnické právo k roji, aniž je povinen k náhradě? Máme tedy povolat bezdomovce do svých úlu v naději, že zdarma přijdeme k cizímu roji, pokud tam na ně vletí?

Leč vraťme se k onomu namátkou nalezeného paragrafu a bádejme spolu:

Citované ustanovení řeší situaci, kdy cenné papíry (jako jsou třeba akcie) mají být nahrazeny zápisem do elektronické evidence. Cenný papír je podle § 514 občanského zákoníku listina, tedy zpravidla nějaký kus, neřkuli cár, papíru, zatímco zápis do evidence se podle § 525 odst. 1 nazývá zaknihovaný cenný papír.

Když oprávněná osoba chce ony kusy papíru (listiny) nahradit trvanlivějším zápisem do evidence, požádá o to toho, kdo evidenci vede (centrálního depozitáře). Podle citovaného § 532 odst. 2 občanského zákoníku od podání žádosti nelze s cennými papíry obchodovat.

Jak logické, jak bezpochybné, chce se zvolat, ale čteme-li dále? S cennými papíry sice nelze obchodovat od podání žádosti, ale jenom do jejich zaevidování. Potom už to zase možné je (zákon to totiž už nezakazuje).

Drobnou vadou na kráse by se snad mohlo zdát, že si kupující po tomto datu koupí cenné papíry, které už právně neexistují (byly nahrazeny zápisem do evidence), ale vždyť jsme přece už psali, že cenný papír je vlastně jen takový kus, neboli cár, papíru…

« Zpět