Cenzorské štěstí

Bigamisté najdou už brzy zaslíbenou zemi u nás (jak jsme si psali naposledy). Tady zase mají pro změnu štěstí na cenzory.

Nejenže tady mají štěstí, protože tu nepotkají nic ohavnějšího než jedovatou velikou ropuchu, případně upířího netopýra, takže si klidně mohou propagovat kdejaké odporné rychlostudenty (neboť komisaře, který by jim to zatrhl, tu nepotkáte, leda ty netopýří krvesaje, ohavné ropuchy, prostě nic tak hrozného). Jak víme, propagují tu dokonce i ty české rychlostudenty: třeba i pana učitele národů, který si klidně vystudoval za tři roky dvě vysoké školy, navíc stovky kilometrů od sebe (což bylo věru pěkně nestandardní, ne-li dokonce netransparentní) a proslavil se zde heslem, že šťastný je ten národ, který má spoustu škol, ač každý správný Čech dobře ví, že šťastný je ten národ, který má efektivní Akreditační komisi, a tudíž naopak co možná nejméně škol.

Ale obecně si tu zcela nesmyslně váží, aby se tak řeklo v naší moderní řeči, veškerého rychlostudentstva, neb se chlubí, že jedna z posledních cest paní Hillary Clintonové vedla sem k nim. A my víme, moc dobře víme, že ona paní studovala vysokou školu jen tři roky a navíc to byla ještě ke všemu práva! Ostatně, nestandardnost jejího studia je evidentní: jak známo. pomáhal jí se studiem prezident (a navíc manžel). Sice se stal prezidentem až desítky let potom, co byl jejím spolužákem, ba i dost dlouho potom, co si ji vzal, ale to je pro nákres sítě komisní provenience zcela nepodstatné.

Rozdíl mezi různými druhy ničitelů je navzdory inteligenční podobnosti ovšem značný. Samozřejmě nemám na mysli tak nepodstatné náležitosti, jako jsou třeba chutě či počet nohou. Takoví šestinozí mravenci třeba mají dost rádi dřevo, jež s velkou chutí ničí (požíráním), zatímco jiné bytosti, jež mají až o čtyři nohy méně, se stejnou chutí ničí například veškeré studentstvo. Skutečně však není podstatné, na které straně ničitelského procesu vystupuje dřevo, zda na straně ničené, či na aktivní, transpatentní straně ničitelské. To je naopak zcela nezvýzmané.

Podstatná je totiž důslednost. Neboť jsem Vás mohl obtěžovat svými úvahami právě jen vzhledem k naprosté a trestuhodné nedůslednosti červených mravenečků, kteří dali na pár dní přednost pojídání exotického dřeva před vyžíráním vnitřků počítačů.

V čem tedy spočívá to zdejší velké štěstí?

Tady Vám totiž informace necenzuruje žádná notorická komisařka, žádný exministr kmotrovské spravedlnosti nebo jejich naštěstí řídké nohsledstvo, ale sympatický tvor se spoustou nohou a maličkými kusadly, ovšem taky rudý: zdejší rudý mravenec, který zastává názor, že kdo má tolik dobrého jídla v podobě všelijakých tištěných spojů a jiných počítačových součástek, měl by se o ně bratrsky rozdělit.

Snadno potom zdejší lidé, opojeni pocitem štěstí, sklouznou k myšlenkám, s nimiž se marxist(k)a v pravém smyslu slova jistě nemůže ani v nejmenším smířit. Dokonce jsem tu narazil i na stať mezinárodně uznávaného profesora Knappa (bohužel Martina a z Londýna), který v hanebně ošmataném politologickém sborníčku píše dokonce nejspíš cosi o našich úžasných komisařkách a exministrech kmotrovské spravedlnosti (aniž by je jmenoval, ale stačí si jen malý kousíček přečíst, a hned vidíme, o kom je řeč): Je podivnou zákonitostí dnešní doby, že „dnes nedotknutelné a stále opakované pravdy a myšlenky soudobých reforem se dříve či pozdějí prozradí jako úzkoprsá dogmata a břídilské bláboly.“

« Zpět