Český lev

Není to vážně k vzteku? Zase nic!

Takový odporný rychlostudent Tycho de Brahe si v letech 1559 až 1562, tedy za dobu nestandardně krátkou, vystudoval filozofii s rétorikou dohromady, a potom za podobně nestandardní čas stihl ještě ke všemu i práva na lipské univerzitě. Mají tedy fakt kliku, že o nich notorická paní komisní nikdy neslyšela, jinak by měli vážně důvod k obavám. A ještě větší kliku, že o něm ona dáma nikdy nic nezaslechla, měl i onen Johann Wolfgang Goethe, prožluklý rychlostudent práv z Lipska (vystudoval je od roku 1765 do roku 1768, tedy za velmi nestandardní dobu).

Jenže nakonec i toho Tychona de Brahe exhumovali, zatímco notorického pana exministra kmotrovské spravedlnosti nechávají pohřbeného v hlubinách zapomnění.

A přitom, jak si jistě pořád pamatujete, při volbě krajského hejtmana z pětačtyřiceti možných získal celých sedmnáct hlasů a těžce tak pokořil, ba do země zadupal svého protikandidáta, který oněch hlasů získal jen slabých 26, čímž úspěšně navázal na své předchozí drtivé volební vítězství, kdy svého protikandidáta s převahou rozdrtil na mandáty v poměru 15:15.

Ba co víc a hlavně co horšího, nezískal o tomto víkendu ani Českého lva za nejlepší herecký výkon, ačkoli tak skvěle a tolikrát zahrál poctivého, spravedlivého a chytrého.

Který jiný herec by dokázal tak efektně stát na fakultním schodě nebo ministerském chodníku a tolika slovy neříct vůbec nic? Který jiný herec by dokázal vyslovit slovo reforma s tolika různými akcenty?

Ovšem nespravedlnost světem skutečně vládne, a Českého lva za nejlepší herecký výkon nedostala dokonce ani notorická paní komisní, ačkoli onu zlou vědmu hrála v nekonečných pokračováních známé tragikomedie opravdu bezkonkurenčně.

Takový Georgi Milijar (v Mrazíkovi ho daboval František Filipovský) se určitě kroutil sžíravou závistí. Není tedy divu, že osud takto nespravedlivého světa se mnohým nejeví právě růžově.

Na sobotních Parlamentních listech to například profesor sociologie vidí hodně černě: Už naše děti budou nejspíš žít zpět ve feudalismu, píše totiž při zamýšlení nad budoucností naší civilizace.

Že by však černá byla barvou radosti?

Vždyť feudální právo po staletích úspěšně resuscituje náš nový občanský zákoník a přitom většina těch, kteří měli to štěstí, že do něj dosud nenahlédli, se z toho raduje.

Že by snad šlo o přípravu na temné doby, kdy ze světa zmizí elektrická energie, počítače se budou používat jako stavební materiál a maily si budeme posílat kouřovými signály? Přičemž nesmíme zapomínat, že kouř je přece plodem (podle § 491 odst. 1 nového občanského zákoníku "plod je to, co věc pravidelně poskytuje ze své přirozené podstaty…”), hm, teď vlastně nevím, zda pozemku s ohništěm anebo snad hořícího dřeva?

« Zpět