Čeština

Naše mateřština je neuvěřitelně bohatý jazyk se spoustou zajímavých tvarů a synonym. Nemusíte o někom například říkat, že je úplně blbý, případně, abychom nediskriminovali, úplně blbá. Můžeme říkat, že se nám nejeví právě nejchytřejší, nebo naopak, že je tupá či tupý, nemyslící, IQ tykve, popřípadě balvanu.

Když si o někom myslíme, že není právě nádobou spravedlnosti (ale naopak jedu?), můžeme říkat nejen, že je nespravedlivý, ale i že je neobjektivní, podjatý, předpojatý, zaujatý, zainteresovaný, případně zkorumpovaný. Určitě by se dalo nashromáždit ještě o něco víc synonym, ale obávám se, že na šestadvacet stránek by to nevydalo.

Dvacet šest stran podobných synonym, to už chce pořádnou týmovou práci dobrého, stmeleného týmu s velkou invencí a zaujetím. Tak jako se to povedlo v onom šestadvaceti stránkovém vyjádření k podivnosti, zřejmě jen omylem, žertem nebo z nadutosti označené jako Stanovisko Akreditační komise.

Ve svých vystoupeních, praví se například ve zmíněném vyjádření, předsedkyně Akreditační komise předpokládá negativní rozhodnutí komise i pro případ, že by fakulta poskytla další důkazy o splnění požadavků, jejíchž neplnění bylo Akreditační komisi (nutno připomenout, že nepravdivě) vytýkáno, jiným příkladem pak mohou být ta mediální vystoupení, v nichž předsedkyně Akreditační komise předpokládá přísnější verdikt, pokud se bude fakulta bránit.

Kdyby soudce obviněnému veřejně řekl, že mu dá přísnější trest, pokud se bude u soudu bránit, uspěl by snad s kárnou žalobou na něj dokonce i nynější pan nespravedlnostní ministr (jemuž se jinak v této oblasti těžce nedaří, zřejmě s ohledem na onu neexistenci jakýchkoli schopností, kterou na něj prozradil pan expremiér v Právu pod titulkem „Pospíšil je totálně neschopný“). Ovšem pan ministr se zřejmě těšit na úspěch kárné žaloby nemůže, protože soudce tak pitomý, aby něco podobného prohlašoval, se pochopitelně v reálném světě nevyskytuje.

A tak si jen můžeme číst třeba v té části vyjádření, jež je výstižně, trefně a pravdivě nazvána „Vývoj stavu profesorů a docentů na fakultě a jeho zkreslující hodnocení ze strany Akreditační komise.“ V červnu 2010 tvrdila Akreditační komise širokými ústy své předsedkyně, aby udělala radost panu tehdy ještě (a brzy snad znova) exministrovi, že personální stav na fakultě je zcela konsolidován („podařilo se stabilizovat situaci a vytvořit podmínky pro řádné uskutečňování studijních programů…“), to všechno za stavu, kdy na fakultě bylo celkem 22 profesorů a docentů. Akreditační komise dokonce za této situace neměla námitky ani proti pokračování doktorského studijního programu (konec konců, v Olomouci na něj přece stačí jen třináct docentů a profesorů).

Zatímco počátkem roku 2012 je profesorů a docentů pětadvacet, což je podle logiky paní předsedkyně logicky mnohem méně nežli 22.

Musí to tak být, protože když odešlo v červnu 2011 pět profesorů a docentů, jejích oblíbenců, paní předsedkyně prohlásila, že se nepodaří je nahradit.

Vidíte sami, že se to nepodařilo, místo pouhých dostačujících dvaadvaceti jich totiž je na plzeňských právech pouhých pětadvacet, což je rozhodně mnohem méně.

Vlastně k pravdivému vystižení situace nepotřebujeme ani tolik synonym, kolik jsem se pokusil nahromadit na začátku této úvahy.

Vážně byste chtěli žít ve světě, kde jedna starší dáma může autoritativně rozhodnout o tom, že 22 je víc než 25, ba dokonce že 13 je víc než 25?

« Zpět