Chcete vidět typický příklad

zcela nesprávné češtiny z druhé poloviny 19. století?

Tady ho máte: „Historické divadlo národa našeho, země Česká, prostírá se uprostřed pevniny“ atd. (František Palacký: Dějiny národu českého v Čechách a na Moravě, článek I., str. 41). Prostě typický příklad nesprávné češtiny.

Už opravdu mnohokrát jsme upozorňovali na nezměrně pozoruhodná ustanovení nového občanského zákoníku, jež jsou dokladem toho, že tento kodex je plně založen na myšlence autonomie (svobody) vůle, ba přímo že této autonomii je v pravém smyslu slova oddán.

Nejenže například umožňuje jakékoli nesporné projevení sňatečné vůle povýšit na akt uzavření manželství, jež totiž podle § 659 dotyčného kodexu vznikne i jinak, než fádní kladnou odpovědí na otázku, zda se snoubenci chtějí opravdu vzít, takže iniciativě se meze nekladou (některé způsoby ovšem budou vhodnější spíše po dvaadvacáté hodině či alespoň za zavřenými dveřmi). Mnohokrát jsme už také poukazovali na to, že nám poskytuje právo volby například mezi obdivem k právu francouzskému a obdivem k právu německému. Pokud totiž (jak už dávno víme) splyne dlužník s jedním z více spoluvěřitelů, pohledávka ostatních spoluvěřitelů buď podle § 1878 odst. 2 zanikne, anebo podle § 1994 nezanikne. V prvém případě je ustanovení opsáno, pardon, inspirováno francouzským občanským zákoníkem z roku 1805, v druhém německým z roku 1896.

Obvyklá zásada tvůrců nového občanského zákoníku, že co je staré, to je dobré, se tentokrát neuplatní. Sám velký hlavní tvůrce už loni napsal, že z logiky věci plyne přednost úpravě německé (v Bulletinu advokacie č. 11/2013, str. 32).

To je ovšem zcela jasné a plyne to zcela jednoznačně právě z toho, že všechno souvisí se vším.

Kdo možná jediný (jediná) fandil panu hlavnímu tvůrci, když se mu zachtělo být děkanem právnické fakulty? Kdo dokonce sliboval nejen akreditaci, ale i mediální pochvalu prožluklé západočeské právnické fakultě, bude-li zvolen (notorický pan exministr kmotrovské spravedlnosti o tom svého času huhlal na You Tube v monologu „Dohoda s Dvořákovou“)?

Přece ona dáma, již ten pan premiér, který ji usadil do jejího komisního křesla, svého času označil za čelnou českou marxistku.

A myslím, že jsme si už také citovali z pera pana Engelse (Spisy 39, str 76), že „Čechy mohou nadále existovat jen jako součást Německa, i když část jejich obyvatel bude ještě po několik století dál mluvit neněmeckým jazykem.“ Vždyť, jak napsal pan Bedřich Engels tamtéž: „Sám hlavní bojovník za českou národnost, profesor Palacký, je vlastně německý učenec, kterému přeskočilo v hlavě a dodnes ani nemluví správně česky.“

« Zpět