yto stránky nebyly vytvořeny kvůli osobní prezentaci. Existují jen proto, aby podpořily boj skvělých studentů a učitelů plzeňských práv proti bezpráví a zvůli. Na těchto stránkách budou proto přinášeny důkazy toho, že Fakulta právnická byla a je fungující institucí s dobře zvládnutým systémem výuky a vytvořenými kriterii pro hodnocení studentů (jak pravila zpráva Akreditační komise v červnu 2008). Tvrdit něco jiného je lež.
Doc. JUDr. Milan Kindl, CSc.
Chvála rozumu?
Oslovila mne jakási studentka s tím, že by ráda psala kvalifikační práci o tom, jak byla mediálně pojata kauza plzeňských práv. Co jen napsat zvídavé studentce? Na štvanicích, a to i mediálních, se rozum nepodílí.Chvála bláznovství, hlásal kdysi Erasmus Rotterdamský, což je ten pán, díky němuž víme, proč třeba pan exministr kmotrovské spravedlnosti působí tak vážně a seriozně (brát se smrtelně vážně je znakem lidí ukrutně hloupých, napsal totiž svého času pan Erasmus). Nutno k jeho tíži ovšem říci, že svou chválou bláznivosti kupodivu věštecky nechválil notorickou paní komisní, ale psal o něčem docela jiném.
Jenže co bychom od toho Erasma vlastně mohli chtít?
Vždyť to byl jen obyčejný rychlostudent oné ohavné kategorie, kterou navždy odhalila právě notorická paní předsedkyně (v Paříži si vysokou školu vystudoval jen v letech 1495–1499). Ba co víc, svou chválu bláznivosti psal přímo v domě ještě ohavnějšího a rychlejšího rychlostudenta, svatého Thomase Mora (Oxford si vystudoval za dva roky!), který byl ke všemu ještě svatý a navíc právník.
Jenže nikoli chvála bláznovství, leč chvála rozumu.
Na štvanicích, a to ani mediálních, se totiž rozum nepodílí.
Jen proto se v některých novinách sice mohlo psát o společné domácnosti pana exministra a arogantního sebestředného naboba, který si formou nedělních otázek vytváří svou verzi Studia kamarád (jak konečně v tomto týdnu odhalil Reflex), ačkoli všichni současně svatosvatě věřili, že jde o korektní a transparentní žurnalistiku. Neboť rozum se nezúčastnil.
Jen proto se mohlo tvrdit, že notorická paní komisní má ve všem pravdu, nic jiného zásadně ve víně nenalézá a ničím jiným z ní onen nositel pravdy (víno) nikdy nepromlouvá. Takže stále ještě bojuje proti hnusnému imperialismu za věčnou vedoucí úlohu rodné strany, anebo se snad své stranické přísaze (namátkou: osvojovat si marxismus-leninismus a uplatňovat ho v praxi, rozhodně vystupovat proti projevům antikomunismu, anebo dbát leninských zásad kádrové práce) zpronevěřila? Spíš ne, že? Jen rozum byl nepřítomen.
Už Emil Zola přece napsal o aféře nespravedlivě odsouzeného, leč veřejně zostouzeného, kapitána Alfreda Dreyfuse, větu, jež platí pro všechny štvanice, i mediální: Kdo si nepřisadil nějakou za pecí vymyšlenou hloupost, jako by ani nežil.
Pravda, sice ho za to odsoudili do vězení, vyhnali do emigrace a pravděpodobně i zavraždili (tedy Emila Zolu, Dreyfuse jen nevinně zavřeli na dlouhá léta), ale jeho popelu může přece být útěchou, že měl naprostou pravdu.
Co tedy napsat oné zvídavé studentce?
