Chvályhodná shoda

Není to opravdu nádherné?

Není nádherné, když nakonec mezi všemi zavládne nádherná shoda?

Ti, kdo se podle svých vlastních písemných prohlášení kolem nového občanského zákoníku trochu „ochomítali“ (ať už to samozřejmě znamená cokoli, snad i něco trochu podobného slovu: ochomýtat se, neboť se skutečně leckdes motali, což je ke slovu ochomýtat synonymum) v dobách, kdy ze židle studijního proděkana radili, co by měl dělat každý „čerství absolvent,“ projevili opakovaně nevídaný smysl pro spravedlnost a objektivitu.

Sotva šťastná veřejnost zapomněla, jak v rámci jakési komise objektivně a transparentně, leč neveřejně a za pevně zavřenými dveřmi, prověřovali své vlastní studium a studium svých (tehdejších) manželek a druhů, už nalezli do všelijakých komisí, kde objektivně hodnotí onen nový občanský zákoník. A po jejich vzoru tam s nimi zasedají i ti, kdo ho sepsali, a kdo tudíž mohou naprosto objektivně zhodnotit, že je zcela bez chyby, neboť to prostě vědí, a věděli to dokonce ještě před tím, nežli ho sepsali.

Samozřejmě ona stanoviska, jimiž objektivně, korektně a transparentně hodnotí své dílo, jsou sepisována plně v duchu vrcholné, ba přímo nepřekonatelné, vnitřní logiky nového zákona.

Tak například pod šťastným číslem 13 se páni autoři radostně a novátorsky usnesli, že když zákon mluví o vlastnictví nějaké věci, ještě to neznamená, že jde o věc a když zákon mluví o vlastníkovi nějaké věci, ještě to neznamená, že mu patří (mluví-li zákon o vlastnictví, ještě to neznamená, že jde o vlastnictví…).

V patnáctém stanovisku, na které jsme si již dovolili upozornit dříve, autoři poukazují na to, že obsah pojmu běžná údržba (kterou má hradit nájemce) není v novém občanském zákoníku nijak vymezen (kdyby se totiž vymezovalo kdeco, nový občanský zákoník by přece nemohl být stručný a výstižný, přičemž zadáním jeho autorům bylo, aby právě stručný a výstižný byl). Proto je potřeba postupovat podle předpisů, které nový občanský zákoník výslovně zrušil (§ 5 a 6 nařízení vlády č. 258/1995 Sb.) a které pojem běžné údržby vymezují, neboli v zásadě nedbat toho, že předpis běžnou údržbu definující byl zrušen.

Rád bych ovšem zdůraznil, že rozhodně ani v nejmenším nejde o nějakou kritiku.

Právě naopak.

Jde o výraz shody autorů nového kodexu s názorem ostatní neodborné, jakož i odborné veřejnosti: nedbat nového občanského zákoníku, jak jen to půjde (a jak to ostatně nový zákoník sám ukládá v § 2 odst. 2, podle kterého se nelze dovolávat slov zákona proti jeho smyslu).

Není taková shoda opravdu příkladná?

« Zpět