Císařovy nové šaty

Už jsme si celkem zvykli, že dějiny píší, neboli velmi často velmi zásadně mění, vítězové. Čas však občas přináší úžasné novinky, a tak, jak se zdá, se budeme občas muset setkávat s tím, že minulost přepisují i ti, které osud sice po zásluze, leč surově, nakopal do měkkých částí těla. Ve slavnostní preambuli k socialistické Ústavě z roku 1960 se pravilo, že socialismus v naší zemi zvítězil (což se nakonec naštěstí jaksi neprokázalo). Ovšem podle bývalých novopečenců, kteří sice nikdy nic nevyhráli, ale přece jen aspirují na přepisovače téměř čehokoli, prastarým návrhem občanského zákoníku počínaje, a skutečnými fakty konče, socialismus v naší zemi zvítězil teprve v lednu 1995.

Představili nám totiž (k hrůze nejen naší, ale celého soudného člověčenstva) hlavní změny, jimiž se nový občanský zákoník rozloučí s odpornou totalitní minulostí.

Skví se mezi nimi například zbrusu nová možnost, aby soud rozhodl o Vaší povinnosti oplotit si pozemek, tak, aby z něj třeba Vaše zvířata neběhala hrabat k sousedům. Hluboká převratnost této nesmírně novátorské inovace vynikne, pokud moderní text návrhu porovnáme s dosavadním ustanovením § 127 platného občanského zákoníku, který jsme zdědili po totalitě a podle jehož prvního odstavce vlastník nesmí nechat chovaná zvířata vnikat na sousední pozemek, zatímco podle § 127 odst. 2 téhož nynějšího, zastaralého a nefunkčního občanského zákoníku může soud rozhodnout, že vlastník pozemku je povinen svůj pozemek oplotit. Vidíte ten skutečně zásadní, vpravdě převratný rozdíl? Já se přiznám, že jsem tady mezi leguány nějak zaslepený a přijde mi to úplně stejné, ale to se mi určitě jen zdá.

Ovšem daleko podstatnější, převratnější a zásadnější změnou, jež definitivně skoncuje s temnými přežitky totality, je možnost uzavírat smlouvu o nájmu bytu nikoli písemně, ale jakkoli jinak (ústně, nebo třeba i kýváním hlavou, neboli mlčky). Touto změnou se navždy rozloučíme se vším, co nám zanechal socialismus.

To zatrolené stáří mi ovšem připomíná, že dohoda o předání a převzetí bytu (socialistická obdoba nájemní smlouvy) kupodivu taky nemusela být písemná, a smlouva o nájmu bytu po roce 1989 taky ne, a to až do ledna 1995, od kdy teprve musí být písemná. Vidíte, jak nám komunisté lhali? Zatímco lstivě a lživě tvrdili už v roce 1960, že socialismus v naší zemi zvítězil, museli přijít až bývalí novopečenci a odhalit, že socialismus v naší zemi zvítězil teprve až v roce 1995, i když hned na Nový rok (zákon č. 267/1994 Sb., který poprvé v dějinách naší země zavedl, ovšem v důsledku velmi nedobrých zkušeností, povinnost sjednat smlouvu o nájmu bytu písemně, nabyl účinnosti dnem 1. ledna 1995). No, hlavně, že to víme, a že nyní můžeme zúčtovat s odpornými pozůstatky totality, do které jsme byli v roce 1995 tak ukrutně a nečekaně uvrženi.

Samozřejmě, že vím, že akademické tituly odebírat nejde, nejsem přece pitomec. Samozřejmě vím, že diplomy rušit nelze (nejsem přece, ale, co bych se pořád opakoval).

Ale řekněte sami, nestálo by za to pro některé největší oblbovače zavést odebrání titulu honoris causa?

Právní účinek by to mělo samozřejmě stejný, jako dávno okoukané západočeské odebíračství (totiž vůbec žádný), ale hezky by se to vyjímalo před jménem: dopr. h.c. (neboli definitivně odebraný profesor honoris causa). Možná ještě hezčí by to bylo u pánů doktorů, zkratka by mohla vypadat třeba „ndr.h.c.“ (ne-doktor honoris causa), což by nám připomínalo, že nejen novopečenci našemu srdci milí, ale i soudruzi z NDR občas udělali chybu. Pokud to neprojde (nejspíš ne, protože bývalí novopečenci svými nepěknými podivnostmi popudili zbytek národa proti veškerému odebíračství), nezbyde nám, než se vrátit do klasické pohádky o císařových nových šatech. Nebudeme samozřejmě volat, že císař je přece nahý, ba ani, že (bývalí) novopečenci jsou přece nazí, ale, pokud jde o první písmenko jejich nejvýstižnějšího označení, vrátíme se až k druhému písmenu v abecedě.

« Zpět