Cizí peří

Škoda, že žertovná snaha aktivovat obří správní úřad v těle vysoké školy tak hanebně selhala. Mohli jsme konečně mít instituci, která by měla v divácké soutěži o nejpitomější a nejzbytečnější úřad prvenství jisté.

Zatímco o účelnosti někdejšího říšského úřadu pro určování délky sukní lze důvodně polemizovat (při příležitosti v Německu konané olympiády se vůdce a říšský kancléř autoritativně sám rozhodl zkrátit sukně, ne sobě, ale ženám, o celých pět centimetrů, a aby tím ženy zase moc nerozmazlil, zakázal současně líčení, jež jen zbytečně odvádí od plnění důležitých úkolů), o neúčelnosti úřadu pro vedení řízení, která nelze vést, je celkem jasno.

K tomu, aby někdo byl úřadem, totiž obvykle nestačí úporně svrbící touha se po řadě let pomstít bývalým spolužákům za důvodné, leč přesto citelné, posměšky, jimiž Vás dlouhá léta častovali. Pokud si vzpomínám, všelijaké společensky prospěšné oznamovací aktivity byly mezi studentstvem obzvláště neoblíbené už v časech mých studií a kolegové oznamovači si už tehdy vysloužili, co zasloužili, tedy nic příjemného, minimálně obecné, leč o to hlubší, opovržení, a jak mi sdělili bývalí kolegové, jsou i dnes, odebírači z novopečeného vedení po zásluze označováni jako opravdoví a velcí odborníci, jen to „b“ kdesi zabloudilo a nějak se transformovalo ve zvukově podobné „pé“.

Jak mi ostatně sdělil kolega požívající mé nezměrné úcty, pokud někdo má ještě pořád nějaké pochybnosti o tom, že Země je kulatá, že na kraji světa se voda nevrhá mohutným vodopádem do vesmíru, že nebe není vnitřní plochou nebeské dutiny,nebo že vysoké školy nejsou zbyrokratizovanými úřady, je pomoc zpravidla lehká, a někdy i levná. Na rozdíl od celkem jednoduchého, avšak drahého, obletu světa (či jeho neporovnatelně levnějšího, ale náročnějšího obveslování), v případě vysoké školy se nabízí vybranému odebírači (moc jich naštěstí na výběr není, protože tato počten zanedbatelná sekta se nijak nešíří a čítá členů jako ruka prstů, ovšem po amputaci některých z nich) napsat, případně opakovaně, či lépe mnohokrát, že je například kretén (a nyní se nabízí celá škála daleko originálnějších a případnějších označená a námětů, fantazii se meze nekladou) a současně ho vyzvat, aby Vám jako osočený a hluboce uražený úředník uložil za ještě hlubší pohrdání úřadem pořádkovou pokutu. Neboť, jak praví odborníci, kteří si konzervativně ponechali v tomto slově „b“, bez možnosti ukládat pokuty není úřadu.

Jak jste si možná všimli, tento text je složen převážně z cizího peří. Vydržte, bude hůř.

Pan ministr exděkan vede vždy od nástupu do funkce permanentně sílící kampaň „nápravy“ špatných skutků svých předchůdců, spojenou s osobními útoky na ně. Jeho dehonestační kampaň je zcela nemístná. Počínání pana ministra je o to horší, že jeho silácká slova nejsou pravdivá. Dehonestační kampaň pana ministra proti jeho předchůdcům je třeba považovat za nedůvodnou a tedy nemravnou. Neboli doslova: „Člověk, který se nechává unést nechutí k předchůdcům natolik, že se dopouští protiústavního jednání…, nemůže být ministrem spravedlnosti právního státu.“

To nebylo kupodivu někdy loni napsáno o plzeňských právech, ale, protože pan ministr exděkan má celou řadu dalších cídičských (staročesky ovšem cídit znamená něco úplně jiného, takže věta: pocídil celou komoru a k tomu i vlastní nohy, opravdu neznamená jejich vyčištění, ale právě naopak, tento staročeský význam v daném kontextu tedy na mysli nemáme, nebo že by?) aktivit, o jeho současném ministerském působení ve výzvě spolku Šalamoun (spolku na podporu nezávislé justice v ČR) k výměně ministra spravedlnosti ze 6.8.2010. Výzva byla poslána jako otevřený dopis a 9.8.2010 zveřejněna na Neviditelném psu. Že by čistě náhodná, leč o to vlezlejší, podobnost?

« Zpět